Chýnovská jeskyně leží v jižním úbočí Pacovy hory (589 m n. m) poblíž Dolních Hořic, 2 km severovýchodně od města Chýnova.
Je složitým krasovým systémem, vytvořeným v hrubozrnných krystalických vápencích a částečně i v nekrasových horninách amfibolitech, převážně korozní činností vod podzemního toku.
Postrádá klasickou krápníkovou výzdobu, je však naprosto unikátní svéráznou modelací jeskynních prostor a mimořádně pestrým zbarvením stěn a stropů.
Je významnou geologickou a mineralogickou lokalitou.
Je největším přírodním zimovištěm netopýra řasnatého v Evropě.
Objevena byla roku 1863 při těžbě vápence v jednom z bývalých selských lomů a od roku 1868 je první veřejnosti zpřístupněnou jeskyní na území Čech a Moravy; dodnes je zachován původní romantický ráz jejího zpřístupnění.
Celková délka dosud objevených částí činí 1400 m s výškovým rozdílem (denivelací) 74 m; téměř čtvrtina známých chodeb jeskyně je trvale zatopena vodou.
Délka návštěvního okruhu je 220 m s převýšením 42 m, průměrná doba prohlídky je 45 minut.
Teplota vzduchu na turistické trase je 5-9 °C, vlhkost 96-100 %; v některých nepřístupných prostorách teplota v zimním období klesá až pod mrazu.
V roce 1992 byla zařazena do kategorie národní přírodní památka.
Prohlídka jeskyně
Prohlídka jeskyně je s průvodcem a je fyzicky náročná, neboť schodů je téměř 400 a trasa má převýšení 42 m. Z tohoto důvodu není vhodná pro osoby s onemocněním srdce a pohybového aparátu.
Již ve stěně nad vchodem do jeskyně zaujme návštěvníka vytesaný letopočet (1863) připomínající rok, který uvedl podzemí Pacovy hory do povědomí člověka. Za kovovou mříží, která je sama již 9 m pod úrovní vstupního areálu, začíná 33 m hluboký sestup zpočátku chodbou Vstupní, zatáčející po několika metrech do chodby Schwarzenberské. Každým schodem, na jejichž výrobu bylo použito pouze kamene z jeskyně, se návštěvník dostává stále hlouběji do nitra hory. Stěny chodby tvoří pestrý, šedobíle šmouhovaný mramor s vložkami zelenočerného amfibolitu. I když klesání schodiště je značné, přesto většinu turistů překvapí pohled, který se otevře ve spodní části chodby. Tzv. Čertovy schody si svůj název skutečně zaslouží. Ne každý si při jejich zdolávání všimne neobyčejně zbarveného stropu nad sebou. Po přechodu lávky za Chlebovou pecí se objeví první zastávka na trase: Žižkova střelba dostala svůj název podle prohlubní ve stropě, připomínajících otvory po dělových koulích. Silnější osvětlení zde lépe odhaluje i pestré zbarvení jeskynních stěn.
Dominantní prostorou jeskyně je Kaple svatého Vojtěcha. Poslech úvodní části toccaty a fugy d moll od J. S. Bacha již neodmyslitelně patří k její prohlídce. Po rozsvícení všech světel se ve skále objeví kovový kříž. Ten nahradil původní kříž dřevěný, umístěný zde kustody Zemského muzea v Praze už při jejich prvním průzkumu. Nad křížem je zachován podpis jednoho z objevitelů jeskyně Jana Strnada s datem 14. července 1863. Zcela jedinečný je vrchol kaple, kde se vytvořilo množství útvarů, tak zvaných „hrnků", a to hned v několika úrovních nad sebou.
V předsálí stojí kamenný čert jako upomínka na náročnou práci při zpřístupňování jeskyně. Po několika dalších schodech sestup končí v hloubce 51 m pod povrchem u Purkyňova jezírka. Ze tmy nepřístupných částí jeskyně je slyšet vodopád, kterým odtéká podzemní potok, aby se po dvou dnech dostal vývěrem na povrch. V severní stěně chodby nelze přehlédnout útvary nazývané „oka", jejichž tvar podmiňuje rozdílná rozpustnost hornin. Svou dokonalostí zaujme zvláště oko Purkyňovo.
Všechny hlouběji položené části jeskyně leží již pod úrovní vodní hladiny. Od Purkyňova jezírka návštěvník vystoupí až k Dračí hlavě. Za touto nevšedně modelovanou kulisou dříve pokračovala prohlídka dál chodbou Maloveckou až k Čertovu jezírku. Zpřístupnění této části však spočívalo jen v osazení několika kovovými stupy. Proto dnes by tato cesta byla využita pouze v případě nutnosti jako nouzový východ. Současná turistická trasa pokračuje chodbou Spojovací k Ohništi čarodějnic. Prosvícené drůzy kalcitu budí dojem skutečného hořícího ohně. Za ohništěm leží jediné dva velké krápníky, pocházející z krasových dutin zničených těžbou v lomu na Pacově hoře. Největší z nich je dnes v soběslavském muzeu a měří 157 cm. Po překonání poslední stovky schodů se návštěvník opět vrátí do vstupního areálu.
Těšíme se na Vaši návštěvu!
