Galerie moderního umění v Hradci Králové - umění na dosah

Historie galerie

GMU byla založena v roce 1953 jako Krajská galerie tehdejšího Královéhradeckého kraje. V prvních letech své existence sídlila na zámku v Rychnově nad Kněžnou, na jaře roku 1963 se vrátila do Hradce Králové, kde pro svou činnost využívala dvě křídla biskupské rezidence na Velkém náměstí. Tehdy byla přejmenována na Oblastní galerii a následně na Krajskou galerii (1963–1990). Své stálé sídlo a současný název Galerie moderního umění v Hradci Králové získala v lednu 1990, kdy se přestěhovala do budovy bývalého Záložního úvěrního ústavu, kde vystřídala právě zrušené Muzeum revolučních tradic Východočeského kraje, otevřené v roce 1988.
Sbírky galerie sledují především vývoj českého moderního umění od přelomu 19. a 20. století do současnosti. Od roku 2008 má GMU ve své správě nejen sbírku Galerie moderního umění v Hradci Králové, ale také další soubory uměleckých děl – sbírku Galerie Vladimíra Preclíka a Křížovou cestu 21. století tvořenou sochařským cyklem Příběh utrpení a nadějí člověka, přístupným ve volné přírodě na loukách mezi Stanovicemi a Žirčí, nedaleko Kuksu. Kromě toho byly v roce 2019 založeny dvě zcela nové sbírky – Sbírka pohyblivého obrazu a Sbírka střední a východní Evropy.

Stálé expozice

POSLEDNÍCH PADESÁT LET
27/11/20–25/02/24
KURÁTOR: TOMÁŠ POSPISZYL
Současné umění zatím nemá své dějiny. Nedává proto smysl vyprávět jeho příběh chronologicky, ale spíše tematicky, s důrazem na různorodost přístupů jednotlivých umělců a umělkyň k výtvarné tvorbě. Expozice současného umění Galerie moderního umění v Hradci Králové podstatnou měrou vychází z její nedávné akviziční činnosti. Představuje umělce a umělkyně střední a mladší generace, kteří se do veřejných sbírek prosazují teprve v posledních letech.

MINULÉ STOLETÍ – DVACET OSOBNOSTÍ
27/11/20–25/02/24
KURÁTORKA: PETRA PŘÍKAZSKÁ
Tradiční výklad umění moderny 20. století je chronologický a lineární. Obvykle stojí na výběru jednotlivých charakteristických mistrovských děl řazených do logického sledu, v němž jeden styl střídá druhý. Tato historická logika je však výsledkem zaujatého, subjektivního výběru, do něhož zasahovali nejen samotní umělci, ale významnou měrou též kritikové, obchodníci, sběratelé a historikové.