Budova bývalé vojenské zbrojnice je dominantou dnešní Otakarovy ulice a přilehlého okolí už 300 let! Barokní architektura interesantně zaplňuje prostor, kudy v minulosti vedlo opevnění města, a později byla obklopena další novodobou výstavbou. Svým vzhledem a polohou je přitažlivým místem pro setkání s výtvarným uměním.
Historie:
Umělecká sbírka Slováckého muzea je umístěna v budově bývalé vojenské zbrojnice, která při zásadní rekonstrukci na přelomu 50. a 60. let byla přizpůsobena potřebám galerijního využití. Historicky cenný barokní objekt byl dostaven v roce 1723 podle projektových návrhů Leandra Anquisoly a Jakoba Albla. Poměrně rozsáhlá stavba je řešena jako dvoukřídlé těleso s přilehlým čtvercovým nádvořím v zadním traktu. Na čelní straně fasády je dominantním prvkem vstupní portál zdobený vojenskými atributy, v opačném pohledu je levé křídlo doplněno půlkruhovou věží, v jejímž plášti je původní dřevěné schodiště spirálovitě vybíhající přes obě podlaží až do půdních prostor. Další významnou cenností je dochovaná nástěnná kartuše pocházející z dílny Baldassara Fontany. Dokladem řemeslné zručnosti je trámový strop v prvním poschodí pravého křídla a zvláště pozoruhodný je půdní prostor (dnes výstavní sál s expozicí), kde je zachována barokní vazba krovů ve tvaru ondřejských křížů. Původnímu účelu – vojenské zbrojnici – přestala budova sloužit na počátku 80. let 18. století. Po mnoha různých využitích v průběhu staletí (sloužila také jako lazaret, poštovní úřad či sirotčinec), se budova dostala ve druhé polovině 20. století do majetku Slováckého muzea, které zde vybudovalo novou galerii (pro veřejnost otevřena 21. října 1962). Při druhé rekonstrukci (1990–1992) byl objekt přizpůsoben současným požadavkům galerijní praxe, přičemž interiér byl vybaven novými technickými prvky. Třetí rekonstrukce (1997–1998) byla nutností po povodních a stala se symbolem mimořádného úsilí o záchranu celého objektu (Galerie Slováckého muzea byla nejpoškozenější památkově chráněnou stavbou v oblasti Moravy).
Roční výstavní programy jsou zpracovávány s důrazem na kvalitu, jednotlivé výtvarné disciplíny, časový a vývojový záběr. V pestré skladbě je prezentována tvorba jak moravských a českých umělců, tak i díla zahraničních autorů. Prostorové možnosti Galerie Slováckého muzea, její vybavení a reprezentativní vzhled dovoluje navazovat spolupráci s významnými uměleckými osobnostmi. Mimo výstavní činnost jsou v prostorách galerie pořádány pravidelné kulturní programy (koncerty, módní přehlídky, divadelní představení atd.). Ve spektru dalších aktivit kromě metodické pomoci (pro soukromé majitele a instituce, odborné konzultace se studenty aj.) je programově zaměřována pozornost také na mládež v různých věkových kategoriích (přednášky, výklady k výstavám, tvořivé programy). V rámci rozsáhlého projektu Slováckého muzea orientovaného na kulturní výchovu mládeže realizuje Galerie Slováckého muzea speciální program pro předškolní věk, který přiměřeným způsobem vysvětluje základní pojmy z výtvarného umění.
K dialogu s výtvarnou tvorbou vybízí i nádvoří galerie, kde objevíte další skvosty, jako například originál barokní kašny z počátku 18. století nebo renesanční náhrobek měšťana Urbana. Prostor před galerií umně dotváří instalace sochy, která se pravidelně mění v rámci projektu Socha pro město.
Galerie Slováckého muzea vychází nejen z tradičních a osvědčených poznatků své dlouhodobé historie, ale stále hledá možnosti dalšího obohacení a rozšíření svých aktivit. Podrobnější informace o uměnovědném oboru Slováckého muzea lze nalézt v publikaci vydané v roce 1999.
Expozice:
Umění jihovýchodní Moravy / Člověk a společnost I.
Nová koncepce stálé expozice v Ondřejském sále počítá s tříletými cykly výstav, kdy se bude expozice zásadně proměňovat tak, abychom návštěvníkům mohli co nejvíce přiblížit náš sbírkový fond.
První díl nese název Člověk a společnost I. Soustředili jsme se zde na několik témat a námětů, z nichž jsme vybrali jen pár reprezentativních příkladů. Jednak je to víra, která člověka ovlivňuje a provází od počátku věků. Návštěvníci se setkají vedle barokních artefaktů s díly žijících umělců (např. barokní obraz sv. Ondřeje rozehrává hru s barokní trámovou vazbou ve tvaru ondřejských křížů i se sv. Leopoldem Mandičem Otmara Olivy), uctívání a zbožnost (Rauppův stařeček-žebrák klečící a modlící se s růžencem v sepjatých rukách v exteriéru a obraz Joži Uprky V kostele konfrontuje díla současných umělců Oldřicha Tichého Zdeňka Tománka nebo Idy Vaculkové). Dále je to portrét (šlechtický, oficiální – např. barokní portrét Kateřiny Zoubkové ze Zdětína a na Habrovanech ze 17. stol., donátorky místní jezuitské koleje, klasicistní portréty barona Emanuela Bartenstein, Elizabeth Bartenstein jako protipól autoportrétů umělců Jindřicha Pruchy, Aloise Kalvody či portrétu Idy Vaculkové od Tomáše Měšťánka) nebo společenský život (hudba: Pierot Vladislava Vaculky, zpívající Šohaji Františka Hudečka, tanec: Tanečnice Jiřího Jašky, hra: Šachy Otmara Olivy atd.). Výběr z artefaktů vzniklých na Mezinárodním sympoziu lité medaile, plakety a drobné plastiky v Uherském Hradišti (v letech 1988–2009 se uskutečnilo deset ročníků) jednotlivá témata doplňují a podporují (bronzová medaile Jan Amos Komenský Jiřího Vlach, Hlaholice: Sv. Cyril, Metoděj, Gorazd od Mariána Polonského a díla dalších umělců Eriky Ligeti, Milady Othové, Gabriely Gaspárové-Illéšové ad.). Výtvarné umění zde není prezentováno jako něco historicky uzavřeného, ale jako živé svědectví, které je schopno nás bezprostředně oslovovat bez ohledu na časový odstup, kulturní nebo národní odlišnosti.
