Historie hradu
Podle archeologických nálezů skýtal nepřístupný skalní útvar útočiště již lidem pravěkých kultur. Počátkem 1. století př. n. l. se zde usadily germánské kmeny, jejichž výskyt v této oblasti je dokázán ještě o pět století později. V době, kdy rozsáhlé území mezi Žitavou a Českou Lípou patřilo Ronovcům, vybudoval zde tento mocný rod koncem 13. nebo na počátku 14. století hrad. Měl sloužit jako strážní pevnost nad starou lipskou obchodní stezkou do Žitavy, která vedla přímo pod hradem. Po r. 1330 koupil Sloup s panstvím Hynek Berka z Dubé. Od r. 1427 se na hradě za neznámých okolností usadil Mikeš Pancíř ze Smojna. Za jeho působení patřil Sloup k pevným oporám katolické strany v severních Čechách, což však Pancířovi nebránilo, aby občas nepodnikal loupeživé výpady proti katolickým lužickým městům. V r. 1444 se stal hrad jedním z cílů odvetného tažení Lužických, tehdy však ještě odolal. O rok později oblehli Lužičané spolu s hejtmanem litoměřického landfrídu Janem Smiřickým Sloup znovu. Po tříměsíčním dobývání se vyhladovělá posádka vzdala, hrad byl vypálen a Mikeš se musel zavázat, že jej už neobnoví. Tento slib zjevně nedodržel, protože již počátkem 50. let s podporou hradu válčil se saským kurfiřtem.
Od pozdního středověku do současnosti
V r. 1471 Berkové z Dubé kupují Sloup zpět a pod svou správou jej mají až do r. 1607. To však již hrad panstvo dlouho neužívalo, protože někdy před r. 1562 si Berkové pod tímto sídlem postavili tvrz. Za třicetileté války došlo k definitivnímu zániku hradu; r. 1639 jej obsadili a vypálili Švédové pod velením generála Banéra. Ve druhé polovině 17. století zakoupil sloupské panství Ferdinand Hroznata z Kokořova. Tento hluboce spirituálně založený člověk se rozhodl dát zanedbanému skalnímu sídlu nový impuls, přestavět ho a proměnit v poutní místo s klášterem. Hroznatovy plány se však podařilo uskutečnit pouze zčásti; r. 1680 věnoval hrad poustevníkům. Během následujících asi sta let se na Sloupu vystřídalo šest poustevníků, kteří upravovali skalní prostory podle svých záměrů a dali objektu dnešní podobu. Podle vzniklé poustevny se skála nazývala Einsiedlerstein, tj. Poustevnický kámen. R. 1710, dva roky po Hroznatově smrti, kupuje panství rod Kinských. V r. 1785 pak byla poustevna reformami císaře Josefa II. zrušena a bývalý hrad zůstal opuštěn. Kinští poté ze Sloupu programově učinili romantické výletní místo, r. 1829 hrad otevřeli široké veřejnosti a k tomuto účelu slouží dodnes.
Hrad Sloup dnes
Dnešní návštěvník si může na sloupské skále prohlédnout velmi poutavou směsici pozůstatků středověkého hradu a barokní poustevny. Zachovala se řada místností a chodeb vytesaných do pískovcové skály; mezi nimi vyniká především hradní zbrojnice, jejíž stěny u oken zdobí hrubé reliéfy. Návštěvníky zaujmou také pitoreskní umělé jeskyně, tzv. grotty, které byly v minulosti zkrášleny soškami poustevníků. Pozoruhodná je též hladomorna ve tvaru džbánu s rytinami a reliéfy vytvořenými vězni. Prostory skrývají i zajímavé dvouramenné schodiště označované jako Rytířské nebo prostornou barokní kapli z r. 1693. Na vrcholové plošině bizarní skály 100 m dlouhé a 60 m široké se nacházejí vyhlídkové terasy. I když jsou hradní prostory zcela bez uměleckých sbírkových předmětů, svou malebností okouzlí snad každého návštěvníka této unikátní památky. Zážitek umocňuje mimořádně silný genius loci tohoto objektu. Na hradě se také koná řada kulturních akcí, z nichž patrně nejatraktivnější jsou letní koncerty při svíčkách.
