V České republice nyní existují necelé tři desítky hvězdáren s profesionálním obsazením. Některé z nich jsou vybaveny i přístroji na velice efektní a názornou simulaci hvězdné oblohy - planetárii. Až na výjimky v Praze, Českých Budějovicích a Táboře, spatřily všechny tyto hvězdárny světlo světa až po druhé světové válce. Nikterak systematicky, ale obvykle tam, kde žila aktivní amatérská astronomická komunita.
Ta svoji činnost, včetně popularizační, vykonávala bezplatně a odměnou jí byl "pouze" rozvoj vlastních tvůrčích schopností, znalostí a v některých případech výsledky jejího snažení přinášely zisk i vědeckému výzkumu. Jejím přirozeným přáním byla i výstavba místa astronomické vzdělanosti sloužící nejen generaci tvůrců, ale i mnoha dalším. Následná dlouholetá vzdělávací činnost českých planetárií a hvězdáren se pak vždy příkladně odrážela v kulturní úrovni českého národa. Svoji velmi seriózní roli si tyto instituce zachovávají i nyní, kdy jsou prostřednictvím médií stále častěji prezentovány laciné názory na uspořádání světa, k nimž jejich autoři či stoupenci dospěli bez použití vědecké metody. Varovné přitom je, že tyto spekulace jsou pak často ve společnosti všeobecně přijímány jako plnohodnotná alternativa vědeckého nazírání světa a věda sama se pak dostává do defenzívy. Lze dokázat, že hvězdárny a planetária, patří v boji s iracionalitou mezi nejdůraznější a svým zaměřením i nejatraktivnější kulturní zařízení v České republice. Také odbornou činnost českých planetárií a hvězdáren, velice často s mezinárodním propojením, odváděnou s vysokou kvalitou obvykle za velice skrovných finančních podmínek, lze pokládat za příkladnou. A konečně české hvězdárny a planetária s profesionálním obsazením je možné po celou dobu jejich existence označit za regionální i nadregionální střediska přírodovědného vzdělávání. Slouží jim jen a jen ku cti, že posledně jmenovanou roli nikdy nezaměnily a jejich kredit zůstává stále vysoký, ikdyž prostředky věnované na jejich provozování jsou nevelké.
Narozdíl od jiných míst naší vlasti, měl vznik astronomického stánku v Prostějově průběh poněkud odlišný. Měl totiž dvě samostatné etapy a dvě samostatné stavby.
Nejprve byla na střeše dnešní základní školy (tehdy 5. národní škola chlapecká, ředitel Bohuslav Otáhal) na Husově náměstí v letech 1948 a 1949 postavena veřejná astronomická pozorovatelna. Její činnost zahájil 30. října 1949 tehdejší předseda ONV František Sroslík spolu s předsedou MěNV Ferdinandem Grumlíkem. Pozorovatelnu tvořila kopule (o průměru 5,5 metru, výšce 4,2 metru, hmotnosti samotné kopule 3500 kg, se štěrbinou o maximální světlosti 1,7 metru. Pod kopulí se nacházelo šasi a pojezdová kolejnice. Komplet pak měl hmotnost přes 10 tun.) s dalekohledem (astronomický dalekohled typu Newton o průměru primárního zrcadla 330 mm a ohniskové délce 3110 mm. Hmotnost 700 kg. ). Na stavbě kopule a dalekohledu se podle návrhu pana Adolfa Neckaře podílelely tyto firmy: AGROSTROJ - závod Wikov Prostějov ( Ing. Karel Koč propočítal převody ozubených kol pro tzv. hodinový stroj, výkresy kreslil pan Válek a celou technickou dokumentaci zkompletoval pan Zapletal), Moravskoslezské železárny Prostějov, Československé stavební závody - závod Průmstav Prostějov, VULKANIA Prostějov, OPTIKOTECHNA Přerov, firma Brázdil z Vrahovic, firma Ladislava Silného z Prostějova, firma ing. Gajduška a střední strojnická škola s ředitelem Nečasem. Připomenout je třeba i tehdejšího mechanika pozorovatelny na Husově náměstí pana Karla Breilu. Tato kopule dnes zdobí hvězdárnu v Kolářových sadech, kam byla později (Pardíkovou partou ze Železáren) převezena. Tam totiž v období 1955 - 1962 pak teprve byla budována samostatná hvězdárna v Prostějově.
Když se mj. stával neúnosným volný vstup veřejnosti do budovy školy v noci, padly první úvahy o samostatné hvězdárně. A stalo se, že 24.listopadu 1951 bylo na realizaci této myšlenky získáno 330 000,- Kčs. Když následně rada MěNV v Prostějově takovouto stavbu schválila, bylo vybráno i místo - hvězdárna bude skryta uprostřed zeleně Kolářových sadů, nedaleko (tehdy) od města. Už pozorovatelna na Husově náměstí stimulovala vznik astronomických kroužků v Prostějově. Ing. Arnošt Veselý a Igor Chudožilov z Pozemních staveb v Prostějově nejenže byli členy těchto kroužků, ale zároveň byli experti ve stavebnictví. Vypracovali stavební plány a 13.9.1953 vydal ONV v Prostějově výměr na stavbu hvězdárny formou sousedské pomoci. Vyhloubily se základy, začalo se stavbou druhého dalekohledu (v Agrostroji - technici Böhm a Šedlbauer, elektrikáři Augustin Jiříček, Miroslav Mareš a Milan Kunovský. Optiku dalekohledu typu Cassegrain tvořilo zrcadlo o průměru 630 mm od bří Erhartů z Loučovic.) a situace se změnila, stavba byla ze strany KNV v Olomouci zakázána a prohlášena jako stavba černá!
A nepokračovalo se až do roku 1955, kdy se v únoru uskutečnilo na KNV jednání za účasti krajských úředníků, předsedy MěNV v Prostějově Viléma Pobudy a Adolfa Neckaře. Ten ve svých vzpomínkách označuje jednání za bouřlivé, ale vítězné, k čemuž velice přispěl model hvězdárny zhotovený Igorem Chudožilovem. Nyní se stavba zahajovala zařazená do tzv. akce "Z" a ve stejném duchu trvala sedm let. Podíleli se na ní desítky jednotlivců, žáků, studentů, sportovců, hasičů, podniků, ale prim hrála prostějovská průmyslová škola stavební s ředitelem Semem a učitelem Antonínem Apolinářem. A první řádní návštěvníci z řad veřejnosti na novou a ještě ne zcela funkční hvězdárnu přicházeli již v průběhu roku 1961.
Iniciátorem a zakladatelem obou staveb a zároveň i dlouholetým ředitelem nové hvězdárny byl pan Adolf Neckař (11.2.1909 - 6.11.1995), po němž nese od května roku 2001 název i jedna z planetek kroužících mezi Marsem a Jupiterem. Hvězdárna pak průběhem času získala dobrou pověst i mimo hranice města a posléze i okresu. Změnil se i její zřizovatel. Stal se jím nejdříve prostějovský Okresní národní výbor a po roce 1989 Okresní úřad. V Olomouckém kraji je nyní prostějovská hvězdárna hvězdárnou s nejucelenější nabídkou popularizace vědy nejširší veřejnosti. Zdejší hloubavý lid by si již dávno zasloužil, aby právě tato hvězdárna byla posílena i o planetárium.
