Kateřinská jeskyně leží v severní části Moravského krasu v kaňonu Suchého žlebu, v národní přírodní rezervaci Vývěry Punkvy v chráněné krajinné oblasti Moravský kras;
Je paleovývěrovou jeskyní hydrografického systému podzemní Punkvy a její dosud poznané prostory sestávají ze dvou mohutných dómů s řadou bočních chodeb, síní a komínů;
Celková délka všech známých prostor dosahuje 950 metrů s výškovým rozpětím (denivelací) přes 60 m. Prohlídkový okruh je dlouhý 580 metrů;
Hlavní dóm je s rozměry 96 x 44 x 20 m největší veřejnosti zpřístupněnou přírodní podzemní prostorou v České republice. Unikátem jeskyně je „Bambusový lesík"– skupina úzkých, až 4 metry vysokých hůlkových stalagmitů. Jejím symbolem je barevně osvětlený kamenný útvar „Čarodějnice".
Vstupní chodba a Hlavní dóm byly známy odnepaměti. V roce 1909 pracovní skupina profesora Absolona objevila pokračování – Novou Kateřinskou jeskyni. Rok poté byla celá jeskyně zpřístupněna veřejnosti;
Doba prohlídky: 40 minut;
Teplota vzduchu: 7–8 °C, relativní vlhkost: cca 99 %;
Jeskyně je významnou paleontologickou a archeologickou lokalitou.
Prohlídka jeskyně
Prohlídka s průvodcem začíná v mohutném vstupním portálu, který je významnou paleontologickou a archeologickou lokalitou. Návštěvníci si vyslechnou poutavou pověst o pasačce Kateřince, která v blízkém okolí hledala svou ztracenou ovečku. Když Kateřinka vstoupila do jeskyně, zabloudila a nikdy už nenašla cestu ven. 60 metrů dlouhou nízkou chodbou vede cesta do největší zpřístupněné jeskynní prostory v České republice - Hlavního dómu.
Podzemní přírodní chrám, známý odnepaměti, má vynikající akustiku a dodnes je příležitostně využíván k pěveckým a hudebním koncertům. Akustika dómu je návštěvníkům demonstrována reprodukovanou hudební ukázkou. Z Hlavního dómu vede několik chodeb a komínů. Mohutný Medvědí komín, komunikuje ne zcela prozkoumanými prostorami s povrchem a patří mezi nejvýznamnější paleontologické lokality v naší zemi. Byl zde učiněn hromadný nález koster jeskynních medvědů.
Z Hlavní dómu pokračují návštěvníci do částí nové Kateřinské jeskyně, na jejichž objevení se podílel roku 1909 prof. Karel Absolon. Již na začátku jsou návštěvníci ohromeni jednou z nejkrásnějších scenérií v Moravském krasu. Desítky dlouhých tenkých stalagmitů a stalagnátů jsou seskupeny v tzv. Bambusový lesík. Unikátní přírodní výtvor doplňují útvary nazvané „Bažant" „Dvě sovy" a „Ovečky pasačky Kateřinky". Na pravé straně od prohlídkové trasy upoutá mohutný kamenný zával nazvaný „Kalvárie" s několika dominantními stalagmity. Kolem „Minaretu" a „Malého bambusového lesíku" pokračuje prohlídka do další mohutné prostory nazývané „Dóm zkázy".
Množství balvanů na dně svědčí o řícení stropu v dávných dobách, pravděpodobně v důsledku zemětřesení. Krápníková výzdoba je tu z velké části pohřbena pod sutí, jen podél stěn se zachovala. Na zřícených balvanech lze spatřit ojedinělé mladší stalagmity. Nejkrásnější z nich připomíná benátský svícen. Z dómu zkázy pokračují v několika výškových úrovních chodby do tzv. „Dantova pekla". Jde o mohutnou puklinu pokračující ve směru k propasti Macocha vyplněnou zrádným a velmi nebezpečným závalem, přes který se dosud nikomu nepodařilo proniknout do dalších předpokládaných prostor.
Při zpáteční cestě mohou turisté obdivovat barevně nasvětlený pozoruhodný útvar „Čarodějnice".
Název jeskyně Kateřinská je spojen s pověstí, která se s různými obměnami vyprávěla asi takto: Před dávnými časy bydlel v prosté chaloupce na pokraji lesa pastýř. Od jara do podzimu pásával ovce a když nemohl na pastvu sám, odcházela s ovečkami jeho půvabná dcera Kateřina. Pastýř neměl ženu, a tak se Kateřina musela starat o domácnost i o otce. Dělala to ráda, protože svého otce nadevše milovala.
Pověst o Kateřině
Jednoho dne musel pastýř odjet do města a dcera vyšla brzy ráno s ovečkami na pastvu. Zašla poněkud dále než obvykle. Když se zatáhla obloha a schylovalo se k bouři, Kateřina chtěla hnát ovce domů, ale byla příliš daleko, a proto se s nimi uchýlila do nedaleké jeskyně. Když bouře přešla, chystala se ovečky hnát domů, ale jedna jí chyběla. Dívence se zdálo, že slyší její zvoneček z konce tmavé jeskyně a vydala se ji hledat. Nemohla však ovečku najít a nakonec ztratila cestu ven. Schovala se ve skalním výklenku a únavou usnula.
Ráno našli lidé v lese opuštěné stádo a začali pasačku hledat. Nakonec se šli podívat k jeskyni, volali Kateřinu, ale nikdo se jim neozýval. Posléze jeden z nich nalezl její mrtvé tělíčko. Od té doby se jeskyni začalo říkat Kateřinská.
Těšíme se na Vaši návštěvu!
