PROŠLI ZDEJŠÍ KRAJINOU
Stálá expozice krajinářů nejen Hlinecka
Nová stálá expozice představující nejvýznamnější malíře Hlinecka se, jak již značí její název, zaměřuje především na krajinomalbu – žánr pro tuto oblast nejtypičtější a jistě i nejvýznamnější. S důrazem na životní příběhy umělců a jejich odkaz pro zdejší kraj nechybí dílo Františka Kavána, Gustava Macouna, Ludvíka Kuby, Jaroslava Panušky, Oldřicha Blažíčka, Jana Honsy, Rudolfa Hanycha, Karla Beneše a dalších i současných malířů. K vidění jsou rovněž některé nově zrestaurované obrazy. Malířské dílo je doplněno i tvorbou sochařskou Karla Lidického a Olbrama Zoubka a také řezbářskou prací Jindřicha Hegra. V prostorách stálé expozice je aktuálně vystaveno 65 děl od 34 autorů. Stálá expozice s názvem Prošli zdejší krajinou je v přízemním podlaží hlinecké městské galerie k vidění dle aktuální otevírací doby.
Adam KAŠPAR: HLINSKO
3.10. - 28.2.2021 (PRODLOUŽENO DO 28.2. 2021)
V současné umělecké tvorbě lze vedle postmoderních a konceptuálních tendencí vysledovat také určitý návrat ke klasické krajinomalbě, ztvárňované dnešní perspektivou. Jedním z nejvýraznějších domácích autorů je v tomto směru momentálně Adam Kašpar - rodák z Litomyšle a absolvent Ateliéru Malířství profesora Martina Mainera na Akademii Výtvarných umění v Praze. Přírodu, jako dominantní téma svých prací, malíř zobrazuje precizní realistickou technikou. Pakliže se v jeho obrazech nachází člověk nebo architektura, vždy jde o zanedbatelnou pomíjivou stopu, v kontrastu s dominantní věčnou přírodou. Autorovi navíc nejde o obecný námět, ale konkrétní místo, jehož specifický charakter pak převtěluje do obrazu, ve kterém krajina znovu ožívá obohacena o malířovu uměleckou interpretaci.
JAN HONSA – SEDLÁK S PALETOU
VÝSTAVA BYLA PŘESUNUTA NA ROK 2021!
kurátor: PhDr. Michael Zachař
Muzeum a galerie v Hlinsku soustavně připomíná velké výtvarné zjevy minulosti, které prošly širším regionem. Náleží mezi ně i krajinář Jan Honsa, absolvent slavné Mařákovy krajinářské školy na pražské Akademii. Je znám zejména ve východních Čechách, neboť se narodil v Tisové u Vysokého Mýta a maloval zejména krajiny Podorlicka, Českomoravské vrchoviny a vícekráte i v bezprostředním okolí Hlinska. V době kolem roku 1900 patřil názorově k nejbližším přátelům Antonína Slavíčka a jako technicky nesmírně zdatný malíř tehdy tvořil svá nejvýznamnější díla. Roku 1903 navštívil Francii a tuto podnětnou zkušenost zúročil v obdivuhodných moderně cítěných pracích často s figurálním doprovodem. Vynikl nejen v olejomalbě, nýbrž též v technice tempery, v kresbě křídami a také v grafických technikách. Kromě malby a její výuky se věnoval soustavně i hospodářství doma na rodovém statku v Běstovicích u Chocně a motivy jeho obrazů přinášely stále častěji kvetoucí stromy, rozlehlá panoramata krajiny úrodného domova i oblíbené zahradní a parkové tišiny beze stopy oblohy. Přírodu cítil podobně jako spolužák Kaván jako bytost, jako velkou harmonickou planetu, v níž člověk žije v osudí pravidelně se střídajících ročních dob. Ve výběru více než 50 děl připomeneme tohoto vynikajícího umělce našeho kraje.
Vincenc ČERVINKA
Výstava přesunuta na rok 2022!
Malíř Vincenc Červinka se narodil ve Vítanově v roce 1897 jako druhé ze čtyř dětí do rodiny ševce a hospodského – socialisty, jemuž Mladočeši vítanovskou hospodu roku 1912 vypálili. Obecnou školu Vincenc vyšel ve Stanu a měšťanskou v Hlinsku. V letech 1911 – 14 se vyučil ve Vídni kožešníkem u firmy Tlustý, která později stála u rozkvětu kožešnického průmyslu v Hlinsku. Po vyučení odešel roku 1915 do 1. sv. Války a prošel několika frontami. Se svojí rotou skončil v Ronově nad Doubravou, kde poznal svoji budoucí ženu. Následně šel Červinka bojovat jako dobrovolník na Slovensko, kde ho střela zasáhla do hlavy, za což obdržel Válečný kříž. V Praze pracoval na Ministerstvu národní obrany a později na Zemském vojenském velitelství. Se svými švagry založil v Ronově cementárnu. Řemeslo ho ale v roce 1922 zavedlo do Hlinska, kde založil vlastní kožešnickou živnost a byl jmenován učitelem na kožešnické škole, kde učil až do zatčení gestapem v roce 1940. Za rozšiřování protinacistických letáků byl v Berlíně odsouzen ke třem letům tvrdého žaláře. Po válce byl vyznamenán druhým Válečným křížem za účast v odboji.
Červinka byl zakládajícím členem hlineckého sportovního klubu. Byl také hudebně nadaný a spoluzaložil jeden z prvních jazzových orchestrů ve Vých. Čechách.
Od dětství dobře kreslil a jelikož byl ve Vítanově sousedem malíře Františka Kavána, ten si ho oblíbil, daroval mu malířskou paletu a přátelsky mu radil nejen ohledně kompozice, ale také jak míchat barvy a připravit si plátno. Dalším rádcem mu byl prof. Karel Beneš. V roce 1945 byl Červinka u zrodu Spolku výtvarných umělců východočeských. Roku 1955 uspořádal v rámci cyklu výstav lidové umělecké tvořivosti svoji výstavu v areálu DTJ. Sedmdesátka olejů a akvarelů nabídla průřez jeho dílem. Vedle převažující krajiny zde našla svá místa i četná zátiší. Vincenc používal častěji křestní jméno Čeněk nebo Vinca a tak také signoval své obrazy. Po druhé světové válce pracoval v Hlinsku krátce na národním výboru. Po roce 1948 byl však komunisty přeřazen do textilky, kde třídil odpady. I přes četné zdravotní potíže, v důsledku věznění, dále intenzivně maloval. Názvy jeho obrazů prozrazují, že vedle Hlinecka ztvárňoval také krajinu na Frýdlantsku a v Jeseníkách.
