Městské muzeum a galerie ve Svratce se věnuje především meziválečné době, obchodu doby poválečné a regionální historii a řemeslům.
Expozice muzea:
– městečko v době mezi válkami
– prodejna Jednoty ze 70. let 20. století
– galerie malířů Vysočiny
– tradiční vánoční výstavy
První muzejní expozice ve Svratce vznikla v roce 1940 zásluhou pražského nakladatele v.v., Bedřicha Tučka, který se na odpočinek usadil právě ve Svratce. Staral se o kulturní rozkvět města a začal shromažďovat také muzejní sbírky a otevřel malou expozici, kterou nazval “Svratecká jizba”. Ta svoje místo nalezla ve dvou přízemních místnostech obecné školy.
Když v roce 1959 Bedřich Tuček zemřel a panoval kritický nedostatek bytů, byla expozice uložena do beden a převezena do sálu restaurace U Berušky, kde zůstala po celá léta. Jenže postupem času se věci ztrácely a ze sbírek zůstalo jen torzo. Rozkradena zůstala sbírka hrnčířských a sklářských výrobků a zbytek, především písemností, byl převezen na půdu budovy hasičské zbrojnice, kde zůstal nevhodně uložen po další léta.
V roce 2000, v rámci oslav 650. výročí první zmínky o Svratce, byla v budově ZŠ prezentována výstava o historii Svratky. Byly zde použity i některé pozůstatky ze Svratecké jizby a výstava měla velký ohlas a opět začali lidé nabízet věci pro muzejní sbírky. Zachráněné staré exponáty byly uloženy ve vyčleněné místnosti na Městském úřadě a začalo se uvažovat o zřízení muzea. Nabízely se dvě možnosti-upravit prostory v hasičské zbrojnici nebo využít nabídky soukromého podnikatele a muzeum zařídit v jeho objektu. Nakonec zvítězila první varianta.
V roce 2001 bylo skupinou nadšenců založeno Občanské sdružení Svratecká jizba, které si dalo za cíl pomoci při obnově muzea a shánění sbírkových předmětů. Toto se postupně dařilo, takže v roce 2002 byla ve spolupráci města Svratky a Občanského sdružení otevřena prozatímní expozice muzea, zaměřená na řemesla Svratecka.
Mezitím vznikl projekt úprav půdních prostor zbrojnice, prvním počinem byla instalace střešních oken při výměně střešní krytiny na budově. S návrhem budoucí expozice pak přišel PhDr. Pavel Novák CSc., ředitel Národního zemědělského muzea v Kačině. Měla to být imitace městečka v době 1. republiky. První rozvržení budoucích “domečků” namaloval Miloslav Cach, projekt pak rozpracovala a dokončila Ing.Věra Junová.
Další práce začaly na jaře 2004 zateplením půdních prostor. Město Svratka také obdrželo grant kraje Vysočina v rámci projektu “Klenotnice Vysočiny”. Ten významně urychlil dokončení prostor pro muzeum. Na podzim byla předělána podlaha půdy, vyvedeno topení a začala stavba vlastních domečků.
Koncem ledna 2005 se začalo pracovat na dokončení těch domečků-osazeny okna a dveře, udělány střechy, vymalovány a v dubnu postupně naváženy uschované exponáty.
Muzeum bylo slavnostně otevřeno 21. května 2005. Návštěvník se může dostat do doby 1. republiky, na malé město. V jednotlivých domcích, z nichž některé jsou přístupné, lze vidět expozice domácnosti, klempíře, hrnčíře, spořitelny, ševce, výrobce lyží, školy, kloboučníka, kožešníka a krejčího a koloniálního obchodu s trafikou. Dovnitř návštěvník projde “časem”, po chodbách jsou rozmístěny dobové plakáty a reklamy, které jdou chronologicky za sebou a mají tak ilustrovat návštěvníkovi cestu časem-ze současnosti (vchod do budovy) do první republiky (expozice).
Městečko v meziválečné době
Světnice kovodělníka
Místnost je zařízena nábytkem z konce 19. a počátku 20.století. Dominantní jsou zde kachlová kamna s troubou, dále pak velký stůl, postel, kolíbka a kredenc, na níž je umístěné rádio Philips z 30.let. Rodina si v nedávné době také pořídila nový gauč. Nechybí ani dobové nádobí nebo dětské hračky.
Kůlna se zemědělským nářadím
K domku kovodělníka přiléhá také kůlnička, ve které je umístěno dobové zemědělské nářadí, např. lis na tvaroh, kosiště, odstředivka na mléko, máselnice nebo stroj na pletení provazů. Za kůlničkou je ještě opřený trakař.
Hrnčířská dílna
V zapadlé uličce sídlí hrnčíř. V dílně lze vidět velký výběr jeho výrobků: malé hrnky, pekáče na husu, formu na cukroví, velké hrnce, hliněné nádoby na vodu nebo kouřové roury.
Klempířská dílna A.Šillera
Klempířství bylo v době 1. republiky nejvýznamnějším řemeslem Svratecka. I v této dílně jsou ukázky výrobků: formičky, vykrajovačky, konvičky, dózy, formy na puding nebo kadeřnické kulmy. V kamnech jsou na nahřátí vloženy letovací kulmy, vedle je signovačka na plech a brusy.
Spořitelní a záložní spolek, telegrafní a telefonní úřad
Dominantou úřadu je vyřezávaný psací stůl s dobovým telefonem, pro úředníky je zde i cyklostyl, psací stroj nebo počítací stroj. Je zde také veřejný telefon.Místnost slouží také jako pokladna muzea a prodejna suvenýrů.
Ševcovská dílna Františka Nováka
Nejmenší místnůstka je zařízena jako dílna ševce. Vybavení dílny zahrnuje dva ševcovské šicí stroje, verpánek, ševcovská kopyta, veškeré drobné nářadí i nové nebo použité boty na opravu.
Truhlářská a kolářská dílna Josefa Ehrenbergera
Josef Ehrenberger byl významným výrobcem lyží, kterým se podle něj říkalo “empengrovky”. V dílně je zastoupena ukázka výroby lyží, včetně již hotových výrobků, dobové nářadí, ale také sáně s volantem, které pocházejí z Ehrenbergerovy dílny.
Školní třída
Školní třída je zařízena v duchu 1. republiky. Návštěvník může usednout do dobových dřevěných lavic, nahlédnout do učebnic a sešitů. Na “žáčky” dohlíží paní učitelka “Boženka” ve stylovém oblečení.
Kožešnická, kloboučnická a krejčovská dílna Josefa Hájka
V malém domku čp.203 vedle školy je dílna pana Hájka. Jeho specializací bylo kožešnictví-v dílně je k vidění kožešnický šicí stroj, ale také materiál na kožichy nebo již hotové výrobky. Spolu s kožešníkem je zde také dílna kloboučníka, na stojanech je několik dámských i pánských pokrývek hlavy. Krejčí zde zanechal na stojanu dívčí svatební šaty.
Koloniální obchod s trafikou Anny Činklové
Chloubou muzea je starý koloniál s nepřeberným množstvím dobového zboží. Můžete si vybrat výrobky mnoha firem: čokolády Orion, prací prášky Schicht, polévkové kořemí Ilsa nebo Maggi, kávu Oveka, Lamplota nebo Kulík, mýdla Hellada nebo Tři dívky, žárovky Philips a Osram, limonády pana Hejtmánka, hlinecké nebo poličské pivo, likéry Hobé, bonbóny Hašlerky, Merkur nebo 505, Grögrovu hořčici a dalších asi 500 druhů zboží. Trafika nabízí dobový denní tisk (vše z 20.7.1934), časopisy, pohlednice nebo kuřivo. V průchodu si můžete prohlédnout aktuální program biografu nebo vývěsku s dobovými reklamami. Na muzeum dohlíží v dobové uniformě četník Bedřich.
Obchod Jednota
Naše Jednota je až moc dobře zásobená. K vidění je původní vybavení obchodu včetně dobového zboží. Vybavení poskytli a velké poděkování patří: Jednota Hlinsko, Jednota Velké Meziříčí, pan Jiří Kubát z Přibyslavi, firma Bohemia Sekt Starý Plzenec a firma Pribina Přibyslav.
Galerie malířů Vysočiny
Galerie malířů Vysočiny byla otevřena 1.8.2006. Jsou zde zastoupena díla Františka Kavána, Cíny Jelínka, Jindřicha a Oty Bubeníčků, Josefa a Zdeňka Fialových, Josefa Jambora, Rudolfa Hanycha, Jindřicha Hlavína, Karla Wagnera, Jaroslava Polanského, Karla Balíčka, Fedora Antonína Kracíka, Jiřího Trnky, Heleny Chvojkové-Trnkové, Ludmily Jiřincové, Karla Liebschera, Jindřicha Hegra, Víta Skály, Roberta Schlossera, Viktora Kikinise a současná tvorba je reprezentována obrazy Jana Odvárky a Františka Nového. Galerii doplňují i plastiky a samorosty Aloise Chocholáče .
