Městské muzeum Polná je příspěvkovou organizací zřizovanou Městem Polná. Sídlí v zámecké věži na prvním nádvoří areálu polenského hradu a zámku. Spravuje objekt hradu, východní křídlo zámku a dům čp. 77 v Poděbradově ulici.
Shromažďuje, spravuje a prezentuje sbírky dokumentující vznik a vývoj přírody a společnosti se zaměřením na město Polná a polenský region. Část těchto sbírek zpřístupňuje návštěvníkům v rámci svých expozic a výstav. Sbírkové předměty také zapůjčuje do expozic a na výstavy pořádané jinými subjekty. Provozuje odbornou muzejní knihovnu, poskytuje badatelský servis veřejnosti, pořádá přednášky a vzdělávací akce a vydává neperiodické publikace související tematicky s činností muzea. Pořádá také celou řadu kulturních a kulturně společenských akcí.
Polenské muzeum se snaží navázat na to nejlepší z tradice prvních muzejníků a současně udržet trend současné moderní paměťové instituce. Jeho úkolem je především uchovat unikátní autentické sbírkové celky příštím generacím. Díky expozicím, výstavám, akcím a publikacím se tyto sbírky mohou stát prostředkem, jak poznat vlastní kořeny a neztratit se v multikulturním světě. I dnešek bude jednou historií.
Prohlídkové trasy:
HRAD I – ŘEMESLA
Tato trasa prochází suterénem a prvním nadzemním podlažím hradu, zahrnuje lapidárium, lékárnu „U Černého orla“, kupecký krám a expozici starých řemesel.
Lapidárium je umístěno v prostoru hradního suterénu. Ve dvou místnostech jsou uloženy především kamenné artefakty – pozůstatky zbořených částí hradu (části ostění, slepé kružby, kuželková balustráda atp.), několik náhrobníků a smírčích kamenů, kostelní pokladnička na milodary z období gotiky, části bývalého hradního mlýna… Za pozornost stojí klenutý strop ze 13. století.
Lékárna U Černého orla představuje jednu z ojedinělých lékárnických expozic na našem území. Většina vystavovaných předmětů pochází z původní lékárny na polenském náměstí; expozici tvoří oddělení oficíny, materiálky a laboratoře. Mobiliář pochází z přelomu 18. a 19. století. Z vybavení možno jmenovat nádobky na uchování léčiv – tzv. srdcovky, stojatky a další, dřevěné nádoby a krabice na sušené byliny vyzdobil polenský malíř Karel Kasal. Nedílnou součástí expozice je i veškeré lékárnické náčiní včetně vybavení laboratoře (křivule, lis na byliny, sušička ad.).
Kupecký krám je umístěn stejně jako expozice řemesel v přízemí hradní části areálu. Vybavení z první poloviny 19. století pochází z obchodu polenské rodiny Chlebečkovy. Znakem krámu je dřevěná plastika dvouocasé mořské panny. K vidění jsou např. zásobnice na kávu, cukrářské kleště, různé druhy vah i s kamennými závažími, kameninové lahve na minerální vody atp.
Expozice řemesel seznamuje návštěvníky s řemesly pekaře, perníkáře, řezníka, ševce, hrnčíře a kamnáře. Rozsáhleji jsou prezentována řemesla zabývající se zpracováním látek a dřeva. U každého řemesla jsou vystaveny charakteristické pracovní nástroje (kupř. šindelářský dědek či vlk, barvířský kotel a koule, tesařský „macek“, tkalcovský stav…) a výrobky. Hladomorna je drobnou expozicí, zpřístupněnou již od dvacátých let 20. století. Nachází se v místě někdejší hradní lednice.
Součástí trasy je také prostor bývalé hradní ledárny, prezentované jako tzv. hladomorna.
HRAD II – TRASA HISTORICKÁ
Trasa prochází druhým a třetím nadzemním podlažím hradu. Seznamuje návštěvníky zejména s historií polenského hradu a Polné.
Erbovní sál je první místností hradní prohlídky vybavenou plastikami erbů rodin, v jejichž vlastnictví se polenský hrad kdysi nacházel. Z původních exponátů stojí za zmínku sečné zbraně z 15.–17. století, renesanční pieta malovaná na dřevě, kovové truhlice či tepaný malovaný svícen z období renesance, pocházející ještě z původního gotického kostela Matky Boží v Polné.
Ditrichštejnský sál je vybaven pseudobarokním nábytkem (za pozornost stojí intarzovaný sekretář s původní koženkovou tapetou či nezvyklý kus – komoda kombinovaná s psacím stolem) a portréty členů rodu Ditrichštejnů. Expozici doplňuje několik desítek kusů cínového nádobí různé provenience.
Kunštátský sál je nejkrásnější místností hradu. Sál nese název podle nejstarší části místnosti – erbovní chodby s pozdně gotickou klenbou, zbudované Viktorinem z Kunštátu. Větší část stěn místnosti vyplňují restaurované malby (zelené rozviliny) pocházející z renesanční přestavby za Zachariáše z Hradce v letech 1585–1586. Za pozornost stojí též nejstarší vyobrazení erbu knížat z Minsterberka na našem území či cechovní truhlice. V současné době místnost slouží jako obřadní síň.
Dva měšťanské pokoje představují bytovou kulturu poloviny 19. století. První z nich je vybaven typickým biedermayerovým nábytkem včetně psacího stolku z pozůstalosti polenského rodáka Karla Knittla, dirigenta a ředitele pražské konzervatoře; skleníky obsahují ukázku porcelánu a kameniny. Návštěvníky zajisté zaujmou empírová litinová kamna z ditrichštejnských železáren. Druhý pokoj je vybaven soubory nábytku z druhého rokoka a období historismu. Součástí expozice je i vranovský a chodovský porcelán.
Vznik a historie muzea je prezentována na několika panelech před vstupem do síně rodáků. Návštěvník je prostřednictvím fotografií a dokumentů seznámen se stavem polenského hradu před zásahy zdejších muzejníků, s osobami nejvýznamnějších pracovníků muzea a s podobou expozic v průběhu posledních devadesáti let. Ve stejném prostoru je umístěna i vitrína s pozdně gotickými fragmenty kachlů, nalezených v areálu polenského hradu.
Síň rodáků seznamuje návštěvníky s osudy nejvýznamnějších rodáků města Polné. Pomocí panelů a trojrozměrných exponátů je veřejnosti představen varhanní virtuos Josef Kuhn, sochař Jan Adolf Vítek, akademický malíř Karel Ludvík Klusáček, spisovatelka Vlasta Pittnerová, továrník Karel Varhánek a starosta Antonín Pittner, ke kterému se váže i panel Národní obrození na Polensku. K vidění jsou například plastiky sochaře Vítka, vlastnoručně malovaná ložnice malíře Klusáčka a jím vytvořená vitráž s motivem sv. Václava či psací stůl spisovatelky Pittnerové.
Expozice života na venkově přibližuje život venkovského obyvatelstva zejména v 18. a 19. století. Panely s informacemi a fotografiemi zde doplňuje náčiní užívané v domácnostech v minulých 200 letech a vybavení venkovské domácnosti z 19 století. Dále se v expozici nachází také zařízení německé a české kuchyně z našeho regionu z období 30. let 20. století.
Závěr prohlídkové trasy tvoří expozice věnovaná 1. světové válce, legiím a legionářům. Pomocí panelů a trojrozměrných exponátů (střelné a sečné zbraně, dělostřelecké granáty a nábojnice, plynová maska pro koně, polní telefon atp.) je návštěvník seznámen nejprve s počátky a průběhem první světové války a následně s historií československých legií. Zvláštní místo zaujímají panely se soupisy a fotografiemi vojáků a legionářů z Polenska. Dominantou této expozice je věrná maketa legionářského vagónu (oproti originálu zmenšená o třetinu), postavená ve 20. letech, i s dobovým vybavením.
STARÁ ŠKOLA
Stará polenská škola je oddělenou expozicí, umístěnou v tzv. Brožově domě v Poděbradově ulici, čp. 77. Dokumentuje historii školství od konce 18. století do konce 19. století. Tvoří ji úplný interiér třídy z poloviny 19. století, byt učitele, kabinet přírodnin a černé kuchyně.
Školní třída věrně vypovídá o tom, jak vypadala 4. třída polenské školy v roce 1866. Je vybavena lavicemi, tabulí, učebnicemi i různými výukovými pomůckami včetně originálního modelu těžební věže.
Kabinet přírodnin je rozdělen do dvou místností. Nachází se zde zejména různé učební pomůcky – fyzikální přístroje, mineralogická sbírka, vycpané zvířecí exponáty jako např. mořští tvorové, krokodýl, ptáci a sbírka brouků. Nejznámějším exponátem je dvouhlavé tele.
Byt učitele je vybaven především předměty, které patřily polenskému učiteli Antonínu Klusáčkovi – nábytkem z 19. století, hudebními nástroji a knihovnou. Jedna místnost je také uspořádána jako tzv. výstavka. Jsou v ní prezentovány práce žáků a školní lavice z různých historických období.Trasu doplňují dvě černé kuchyně, které se v prostoru domu, jež dnes slouží jako expozice Staré školy, dochovaly v původní podobě.
Většina exponátů, která je na trase vystavena, pochází z inventáře polenské školy, která sídlila do konce 19. století v budově tzv. Kaplanky. Původní expozice „Stará škola“ byla uspořádána již zakladatelem muzea Břetislavem Rérychem v roce 1900. V průběhu let byla neustále doplňována a obohacována dalšími exponáty. V roce 1960 byla zapůjčena do Valdštejnského paláce v Praze a následně v roce 1964 přemístěna do zrekonstruovaného historického domu čp. 77 v Poděbradově ulici, kde se nachází dodnes. V České republice ojedinělou expozici doplnil a nově uspořádal bývalý vedoucí muzea Bohuslav Hladík.
MUZEUM
Prohlídková trasa "Muzeum" se skládá ze tří prostor. V prvním sále se nachází expozice "Proměny Polné", která stručně představuje historii města a panství Polná od 13. do 19. století. Nachází se zde exponáty dokumentující pestrou historii Polné. Nejvýznamějším předmětem, který je zde vystaven, je plastika Krista z přelomu 13. a 14. století.
Centrem trasy je stálá expozice hodin a hodinářství. V expozici se nachází přibližně 190 hodinových strojů od kapesních hodinek po věžní hodinový stroj, z nichž nezanedbatelnou část tvoří sbírka slunečních, barokních a klasicistních hodin. Dále se v expozici nacházejí funkční hodinové stroje a hrací strojky i funkční orchestrion. Kromě odborných historických a hodinářských informací o jednotlivých exponátech se zde dozvíte také o historii sbírky hodin Městského muzea v Polné, principech měření času v historii, o polenském hodináři Grossovi a historii hodinářského učiliště v Polné. Součástí expozice je i exkurs do hodinářského řemesla. Poslední sál, tzv. "Rérychova galerie", je věnován sezóním výstavám.
