Historie muzea
V roce 1933 vznikla ve Valašských Kloboukách Musejní společnost, která toho roku založila městské muzeum. V budově čp. 108 (tehdy to byla škola), v sousedství kostela, získala společnost od města pro muzeum nejprve jednu místnost, během třicátých let však počet muzejních místností rostl spolu s rozrůstajícím se sbírkovým fondem (za první rok měl inventář téměř 1000 sbírkových předmětů), v závěru 30. let zde mělo muzeum již sedm místností.
Koncem roku 1952 Musejní společnost „zanikla“, muzeum se stalo okresním, členové Společnosti se sdružili v osvětové komisi (respektive vlastivědné subkomisi) okresního národního výboru, která fungovala jako poradní orgán muzea. Od roku 1960, po zániku okresu, bylo muzeum znovu muzeem městským, zároveň končí svou činnost i vlastivědná subkomise (vlastivědná rada). Činnost nově zřízené muzejní rady však během šedesátých let stagnovala.
Koncem roku 1975 převzalo valašskokloboucké muzeum Oblastní muzeum jihovýchodní Moravy v Gottwaldově (od roku 1990 ve Zlíně): kromě objektů čp. 108 a 276 i dřevěnici čp. 79, postupně pak přibyly objekty čp. 105 a 194. Ke zpětnému předání muzea do správy města Valašské Klobouky došlo k 31. 12. 1993, předány byly domy čp. 105, 194 a 276.
Do objektu Staré radnice (čp. 276) se sídlo muzea stěhovalo v roce 1962. V domě čp. 108 byla později zřízena závodní jídelna, dřevěnice čp. 79 s interiéry lidového bydlení padla za oběť výstavbě bytovky. Dalším muzejním objektem se tedy stal tzv. Červený dům (čp. 194, měšťanský dům z roku 1781), v němž byly v roce 1998, po stavební rekonstrukci, instalovány expozice interiéru měšťanské domácnosti, soukenictví, plátenictví a barvířství. Prostory v domě čp. 105, kde po dobu rekonstrukcí budov čp. 194 a 276 muzeum sídlilo, město Valašské Klobouky postupně pronajalo soukromým subjektům.
Dnes tedy městské muzeum provozuje dva objekty: Starou radnici a Červený dům.
V roce 1999 byla znovuzaložena Muzejní společnost ve Valašských Kloboukách (dnes Muzejní spolek ve Valašských Kloboukách), jejímž hlavním cílem je pomoc muzeu při plnění jeho poslání. Jedním z nejvýznamnějších počinů tohoto spolku je obnova vydávání Vlastivědných kapitol z Valašskokloboucka, jejichž vydavateli jsou muzejní spolek a městské muzeum.
Expozice:
Pravěk jižního Valašska
Expozice Pravěk jižního Valašska se nachází v přízemí budovy Staré radnice.
Průvodce expozicí:
Starší doba kamenná (paleolit)
Za nejstarší doklad osídlení jižního Valašska byly považovány nálezy tzv. vlárského paleolitu. Jde o kamennou industrii, na niž poprvé upozornil dr. Alois Richter, který také jako první prováděl rozsáhlé sběry tohoto materiálu, vyráběného převážně z různě zbarveného radiolaritu. Oblast výskytu radiolaritu se táhne podél východního okraje Bílých Karpat na slovenské straně. Předpokládaná místa těžby této suroviny v pravěku byla zjištěna u obce Sidonie a na Chmelové v katastru Vršateckého Podhradí.
Mladší doba kamenná (neolit)
Osídlení jižního Valašska v neolitu a eneolitu je problémem dodnes nevyjasněným a složitým. V oblasti Valašskokloboucka ukazují na přítomnost neolitického lidu jen ojedinělé nálezy kamenných nástrojů (ploché sekerky z Nedašovy Lhoty, Poteče a Smoliny, sekeromlaty z Bylnice, Lipiny a Valašských Klobouk). Také některé nálezy úštěpové radiolaritové industrie z vlárské oblasti lze přisoudit neolitickému lidu. Doklady neolitického osídlení jsou pouze na Slavičínsku.
Mladší a pozdní doba bronzová – lužická kultura
Lužická kultura měla patrně základ v kultuře středodunajské mohylové. Na Moravě lid s kulturou lužickou osídlil hlavně povodí řeky Moravy a v pokročilém stadiu vývoje pronikl Vlárským průsmykem na Slovensko. Byl to lid převážně zemědělského charakteru. Lid s lužickou kulturou vytvořil podklad pro dlouhé, téměř tisícileté osídlení severních oblastí našich zemí dalšími vlnami lidu popelnicových polí a pro osídlení až do doby historické. Lid s kulturami popelnicových polí pohřbíval výlučně žehem. Pro větší část z našeho území je lužická kultura jednou z nejdůležitějších složek pravěku, osídlení jižního Valašska v mladší a pozdní době bronzové dosáhlo právě v této době z celého období pravěku největší hustoty. Na jižním Valašsku se nachází řada lokalit, které jsou do tohoto období datovány: Lidečko (výšinné opevnění na vrchu Kopce), Sehradice (rozsáhlé žárové pohřebiště, bylo zde nalezeno 472 hrobů), Sidonie (pohřebiště v trati Bartlova paseka), Tichov (pohřebiště v trati Stráže), Vlachovice (významné pohřebiště v trati Ďulův kopec, bylo zde zjištěno 407 hrobů) a Vysoké Pole (hradisko na vrchu Klášťov, který je s výškou 754 m nejvyšším bodem Vizovických vrchů).
Keltové
Na jižním Valašsku bylo v době keltské osídleno převážně Slavičínsko (Divnice, Slavičín). Jinak je zde dokladů keltské civilizace velmi málo (nálezy zlatých keltských mincí ve Vlárském průsmyku, areál středověkého hradu Brumov). Další doklady osídlení jižního Valašska z období před přelomem letopočtu náležejí kultuře púchovské, která k nám v tomto období pronikala ze Slovenska a která nesla silné stopy ovlivnění Kelty.
Slované
První stopy existence slovanského osídlení na jižním Valašsku máme až z období Velkomoravské říše, ze střední doby hradištní. Na Slavičínsku jsou doklady středohradištního osídlení v katastru samotného Slavičína (tratě Hrubé pole a Pod Remízem) a v katastru Nevšové (trať Padělky). Z mladohradištní doby pochází nález dvojhrobu z Gradce, dále velký mohylník v katastru obce Lipová (trať Starý háj) a další mohyly v okolí Rudimova. Slavičínsko v tomto období vůbec vykazuje rozsáhlé osídlení: v katastru Slavičína trať Staré město, dále pak jsou to lokality v katastrech obcí Hrádek na Vlárské dráze, Nevšová a Rokytnice. Znovu bylo také osídleno hradiště Klášťov.
Červený dům
To nejatraktivnější, co do klobouckého muzea táhne nejvíce návštěvníků, je druhý muzejní objekt, tzv. Červený dům. V interiérech 19. století je prezentováno nejslavnější místní řemeslo, soukenictví, spolu s plátenictvím a barvířstvím. Návštěvník může sledovat nejen dobové zařízení světnice či černé kuchyně, ale pozná i výrobní postupy zmíněných řemesel – a třeba uvidí i tkaní na soukenickém stavu.
V prvním patře Červeného domu jsou pak expozice prvorepublikové domácnosti (domácnost Jana Dobše z poloviny 30. let 20. století) a expozice kuchyně z 50. let 20. století.
Svět architektury Huberta Gessnera
Architekt Hubert Gessner je znám především jako jeden z věrných žáků profesora Otto Wagnera a je také považován za jednoho z nejvýznamnějších Wagnerových žáků. Je dokonce označován za jednoho z nejvýznamnějších středoevropských architektů první poloviny 20. století. S řadou jeho děl se můžeme setkat především ve Vídni a vůbec v Rakousku, vůbec první Gessnerova realizace ale stojí v jeho rodném městě, ve Valašských Kloboukách, stejně jako další čtyři mladší stavby, pod nimiž je podepsán.
Expozice "Svět architektury Huberta Gessnera" představuje architektovu tvorbu na území dnešní České republiky a Rakouska. Ve stodole při domě Josefa Bratmanna (základní umělecká škola) je pak přístupná expozice "Hubert Gessner a Valašské Klobouky" představující architektovo dílo v rodném městě.
Obě expozice vznikly v rámci projektu "Na kole za Gessnerem" a tvoří jeden celek. Slavnostně otevřeny byly 25. června 2021.
Modrotisková poštovní dílna
V naší modrotiskové poštovní dílně naleznete 17 razítek, která jsou zmenšeninami skutečných modrotiskových forem. Můžete si je natisknout na památku - do deníku, sešitu nebo jen na papír. Ale můžete si také vytvořit návrh své vlastní pohlednice, tu pak natisknout na pohlednicovou kartu s textilní povrchovou strukturou a poslat tuto originální pohlednici rodině nebo kamarádům.
