Muzeum obce se nachází u obecního úřadu a skládá se z několika expozic připomínající život na vesnici. Návštěvníci se seznámí s dílnou venkovského kováře, starou selskou technikou, sbírkou motyček a místními polními plodinami.
Expozice venkovského kováře
Uvítáme Vás v obydlí venkovského kováře. Kovář byl v dobách nedávno minulých vážený a žádaný řemeslník. Žil v každé vesnici, kde vedle svého řemesla se mnohdy vyznal v ranhojičství a léčení dobytka. Obecně platilo, že kovář železo zpracovává za horka, kuje železo do potřebného tvaru v celé hmotě. Kovář materiál seká, železo probijí, výrobky kováře nejsou tak přesné jako třeba výrobky zámečníka. Postupně se i do práce kováře dostaly rychlejší pracovní postupy jako řezání, vrtání a sváření. Každý kovář pro svojí práci potřeboval výheň, kovadlinu a kladivo. U kováře bylo málokdy prázdno. Fascinující hra ohně poutala pozornost dospělých dětí. Vrcholem fortelu práce kováře bylo kování koní. Dobrý podkovář, jak se těmto lidem říkalo, býval velmi ceněn. Vždyť "zakovat" koně znamenalo připravit hospodáře i o samotného koně. U koní zvlášť bujných, byla pak nutná pomoc sousedů, při sledování mnohdy celé půlky vesnice. Okování potažních vozů, zvláštně pak příprava a natažení ráfu na dřevěná kola, vyžadovalo dobrou sehranost práce kováře a jeho tovaryše. Pro řadu pracovních úkonů měli kováři své vlastní pracovní pomůcky, dá se říci, své malé vynálezy. Železo z hamrů kupovali kováři v různé síle a délce. Plochému železu říkali šín a tyčovému železu pak štáf. Aby kovář obstál v konkurenci, vždy svému výrobku, ať to byla motyka či okování kočáru, vkládal svůj rukopis, své výtvarné vyjádření. Mnohá díla venkovského kováře je možno považovat za umělecká. Tak jak postupně upadal rolnický stav, tak postupně zanikalo řemeslo na vesnici, ať to byli kováři, sedláři, koláři a další. Po mnohých již není ani památky.
Vybavení expozice kovárny se nám podařilo získat od pánů Jana Čákory z Hřivna a Jaromíra Hoška z Velkých Všelis, 52. pokračovatele Lešetínské kovárny.
Díky těmto kovářům Vám ukazujeme řadu nástrojů a pomůcek, které potřebovali pro svojí práci. Najdete u nás kovadlinu, prohloubenou miliony úderů kovářských kladiv. Uvidíte kovářský ponk, opotřebovaný stoletým užíváním. Nabízíme Vám
k potěžkání kovářské kladivo a poklepání s ním na kovadlinu. Vedle kovárny návštěvníkům nabízíme pohled i do kovářovy domácnost.
Ve světnici uvidíte, jak kovářova žena uspává dítě, vaří, pere, suší léčivé rostliny a houby, vykonává veškeré domácí práce. Dříve tkala i látky, název naší vesnice Kadlín je odvozen od slova tkadlí. Prožijete chvilku pohody, která na vesnici dříve vládla a doufáme, že jí u nás najdete a budete se pro ní rádi vracet.
Expozice staré selské techniky
V expozici Vám představujeme stroje, které zemědělci využívali. Nejdříve uvidíte pluhy, smyky, brány a válce, tedy nářadí , které sloužilo k úpravě půdy před setím a sázením. Dále je připraven secí stroj upravený na výsev cukrovky. A před ním ruční secí stroj na setí jetele a vojtěšky. Poznáte stroje na sklizeň pícnin a obilnin, mlátičku na výmlat obilin a fukar na čištění obilí a dalších plodin. Veškeré stroje z dnešního pohledu jednoduché až primitivní a málo výkonné , mají značné množství dřevěných součástek. Mnohé z nich byli vyrobeny přímo ve vesnici za spolupráce kováře a koláře. Nejvíce jsou v expozici zastoupeny potažní vozy. Najdete zde vozy celé obedněné, tak zvané fasuňky, dále pak i žebřiňák sloužící k dopravě obilí, sena a slámy. Představíme Vám dobře zachované potažní sáně. Zvláštnosti je vůz s voznicí na vodu a močůvku. V době nedostatku vody byl totiž do takto připraveného vozu zapřažen pár volů a večer vyjel do Brodců pro vodu do Jizery. Ráno se vrátil zpět do Kadlína a mohl tak být napojen dobytek ve stájích. Povozy měli v každé zemědělské usedlosti významné postavení. Vždyť v zemědělství 70% všech pracovních výkonů zabere přeprava materiálu. Je to doprava na pole - hnojiva, sadba, osiva. Z pole pak obilniny, pícniny, okopaniny. Do stájí se navážela krmiva, steliva, ze stájí hnůj , močůvka. Mnohé vozy byli svými tvůrci opatřeny různými ornamenty, jak uvidíte na všech dřevěných součástkách našich vozů. Většina exponátů a to i přes někdy zchátralý stav svědčí nejen o odborné dovednosti, ale i o uměleckém nadání našich venkovských řemeslníků.
Expozice motyček
Zdá se, že na obyčejné motyčce není nic zajímavého, ale má více než tisíciletou
historii, po kterou se její podoba nezměnila. Protože se na její výrobě podílel také kovář, přijali jsme motyky pod naší střechu. Od motyky nalezené na Hradišti, přes muzeální kousek našich předků, k motykám z kovářské výhně, se dostanete až k zajímavé motyčce nynějšího 21. století.
Motyčky jsou prastarým pracovním nástrojem - používali je jíž první zemědělci v době daleko před naším letopočtem a bez jejich pomoci se neobejdeme ani dnes. Dlouhý vývoj zemědělství sebou přinesl jak změny ve způsobech obdělávání půdy, složení pěstovaných plodin, tak i typech a tvarech jednotlivých nástrojů a nářadí, motyčky nevyjímaje. Zpočátku byly používány zvláštně k hrubé práci s půdou - ke kypření, které nahrazovalo orbu a také k překopávání nově dobývané půdy o žďáření ( vypálení). Postupně byly motyčky uzpůsobeny k obdělání různých druhů plodin - zejména zeleniny, okopanin, vznikly novédruhy motyček pro práci ve vinici a chmelnici, sloužily k pletí i zakopávání hnojiva. Jejich využití vždy bylo velice univerzální a v dalších století tomu tak určitě zůstane.
Expozice polních plodin
Expozice je umístěna na půdě ve vedlejší budově obecního úřadu. Motykou byla obhospodařována v dřívějších dobách většina polních plodin. Protože řadu z nich už neznáte, nabízíme Vám opětovné setkání s nimi. Při pohledu na obilniny, luštěniny, plody ve svých dlaních, si uvědomíte jejich důležitost pro náš život. Součástí expozice je nářadí, které se k obdělávání půdy a sklizni rostlin používalo. Rituální každého rolníka bylo po ukončení polních prací kontrolovat stav a kvalitu svých nejcennějších zásob obilnin. Vkládal svoje ruce do hromad zrní, zrno promnul v rukách, očichával je. Byla to činnost , kterou žádný dobrý hospodář neopominul .
V expozici Vás zavedeme na půdu, která v minulosti sloužila jako sýpka. Jen místo hromad s obilím Vás budou čekat staré jutové pytle, naplněné různými polními plodinami, které se u nás nebo v okolí pěstovaly či ještě pěstují. V expozici si můžete do hrsti nabrat žito. pšenici, ječmen, promnout je v rukou, očichat a napodobit tak rituál našich předků. Poznáte u nás i 15 různých decimálních vah, které sloužily k vážení plodin. Z obilnin jsme pro Vás nasypali do pytlů pšenici, žito, tritikále, ječmen jarní , ječmen ozimý. Z luštěnin na Vás bude čekat hrách, bob. Z olejnin pak řepka olejka, slunečnice, mák a lněné semeno. Z okopanin to budou brambory, cukrová řepa a krmná řepa, topinambury. Expozice je doplněna starým zemědělským nářadím jako jsou kosy, cepy, hrábě, vidle a další.
Naše nabídka je směřována zejména dětem z měst, ale přinese poznání venkovským školám, protože řada dětí dnes již spíše zná Wolemii nádhernou a jiné cizokrajné rostliny, nežli naše kulturní polní plodiny. Chceme všem představit základní produkty našich polí, které jsou hlavním článkem potravinového řetězce. A na závěr Vám nabídneme zvážení se na naší decimální váze.
