Psal se rok 1901 a do jaroměřické školy přichází nový učitel Václav Jebavý, už v té době známý básník Otokar Březina. Stalo se tak zásluhou tehdejšího ředitele školy Josefa Moučky, který prosadil, aby na učitelské místo zdejší měšťanky ze tří uchazečů nastoupil právě Otokar Březina.
Básník se nastěhoval do podnájmu u Höferů, v domku hned vedle školy, kde zůstal až do roku 1913 a kde ho v roce 1906 navštívil tehdy ještě profesor T. G. Masaryk s chotí. Na domě je pamětní deska od jaroměřického učitele a výtvarníka Josefa Kapinuse.
Od roku 1913 až do své smrti obýval Otokar Březina první patro domu pekaře Vlčka – dnešní Muzeum Otokara Březiny. Během básníkova pohřbu 28.3.1929 se sešlo několik jeho nejbližších přátel: Fr. Bílek, J. Deml, učitelka E. Lakomá, školní inspektor M. Lukšů, prof. Jech a dohodli se, že v místech, kde básník žil a zemřel zřídí památník (muzeum), ve kterém budou památky na velkého básníka a vzácného člověka trvale uchovány.
Již v roce 1930 byla na domě odhalena pamětní deska od sochaře Fr. Bílka. Správu nad nově otevřeným muzeem převzala po založení v r. 1932 Společnost Otokara Březiny. Muzeum bylo v té době prvním literárním muzeem na Moravě.
Muzeum bylo v provozu i za okupace. Musely být pouze odstraněny některé památky, např. fotografie setkání O. Březiny s prezidentem Masarykem z roku 1928 a některé knihy – překlady německých židovských autorů.
Po druhé světové válce vykoupil tento dům od dědiců MNV Jaroměřice a je v majetku města dodnes. Když byly v 50. letech mnohé spolky zrušeny, byla zrušena i Společnost Otokara Březiny a o muzeum se „staral“ MNV. Budova chátrala, památky byly odvezeny do třebíčského muzea. Později už byla budova v tak havarijním stavu, že hrozilo její zřícení. Díky několika ctitelům Otokara Březiny, kteří se neúnavně dožadovali na MNV, kdy bude tato vzácná památka zpřístupněna, začalo se o záchraně muzea uvažovat, ale až poté, co se toho chopili brněnští památkáři se začalo konkrétně jednat.
Díky roku 1989 se vše uspíšilo a přistoupilo k rekonstrukci. Zásluhou tehdejšího starosty a několika známým osobnostem a s finanční pomocí např. Nadace Charty 77 aj. mohlo být muzeum ke 125. výročí narození Otokara Březiny dne 11.9.1993 slavnostně otevřeno. O muzeum se opět stará Společnost Otokara Březiny, která svou činnost znovu obnovila v roce 1990.
V prvním patře muzea je zachovalý byt básníka v původní podobě s nábytkem, obrazy, grafikami a menšími plastikami darovanými sochařem Fr. Bílkem O. Březinovi ještě za jeho života, dále jsou zde vitríny se vzácnými dokumenty a další památky. V přízemí je studijní knihovna, která slouží editorům díla O. Březiny, studentům k diplomovým pracím i ostatním zájemcům. V chodbě před knihovnou je expozice z historie muzea a Společnosti a několik zasklených stolových vitrín pro pořádání tematických výstav. V přízemí je také kancelář muzea. Muzeum dále slouží Společnosti O.B., která zde pořádá zasedání svého výboru a různé menší akce.
Ze vzácných návštěv od prvního otevření muzea do dnešních dnů to jsou: prezident Beneš s chotí (1947), dirigent V. Talich, prezident V. Havel, opati Opasek a Vít Tajovský, ministr P. Dostál, operní pěvec Peter Dvorský, herec Radovan Lukavský. Muzeum dále navštívila spousta osobností kulturního a veřejného života, hosté z USA, Holandska, Německa, Švédska, Izraele, Anglie a další.
Muzeum je od roku 2005 označeno tabulkou „Kulturní památka“. V prvním patře muzea je zachovalý byt básníka v původní podobě s nábytkem, obrazy, grafikami a menšími plastikami darovanými sochařem Františkem Bílkem. V přízemí je studijní knihovna, která slouží editorům díla Březiny, studentům k diplomovým pracím i ostatním zájemcům. V chodbě před knihovnou je expozice z historie muzea a Společnosti a několik zasklených stolových vitrín pro pořádání tematických výstav. Muzeum dále slouží Společnosti Otokara Březiny, která zde pořádá zasedání svého výboru a různé menší akce.
Muzeum je otevřeno od dubna do konce října denně mimo pondělí od 9,00 – 11,00 a 14,00 – 16,00 h.
