Muzeum Podblanicka je paměťová, sbírkotvorná instituce, kterou zřizuje Středočeský kraj pro okres Benešov. Její počátky sahají do 80. let 19. století a v roce 1896 vzniklo muzeum v Benešově jako hlavní předchůdce. Po roce 1945 působila okresní muzea s dobrovolnými pracovníky v Benešově i Vlašimi, kde sídlilo v zámku. Profesionální muzeum pro „velký okres“ bylo otevřeno v letech 1963-73 v zámku Jemniště jako Vlastivědné muzeum Podblanicka, jak je Benešovsko tradičně nazýváno. V roce 1972 získalo muzeum zchátralý zámek Růžkovy Lhotice, kde po rekonstrukci otevřelo expozici k hudebním tradicím Podblanicka. Od 70. let probíhaly také úpravy vlašimského zámku na hlavní sídlo Muzea okresu Benešov, otevřené v roce 1988. Tam bylo do současnosti zřízeno 5 hlavních expozic, věnovaných historii zámku a parku, přírodě regionu, skupinám obyvatel, vývoji střelectví, firmě Sellier & Bellot a rodu Auerspergů. V benešovské pobočce na Malém náměstí čp. 74 byly v letech 1992 a 2002 otevřeny expozice k dějinám Benešova a vojenské posádky.
Sbíráním předmětů, přípravou výstav a výzkumy se muzeum zaměřuje na vývoj regionu. K republikově významným patří témata bitvy u Jankova, Auerspergové a anglický park ve Vlašimi, hudební osobnosti 18. – 20. století, Neveklovsko jako cvičiště SS, Blaník jako národní symbol a další. Muzeum v současnosti pečuje o více než 49 000 sbírkových předmětů a prezenční muzejní knihovna nabízí přes 28 000 položek
Při vzniku Muzea Podblanicka se propojily dvě regionální linie, benešovská a vlašimská. Ve Vlašimi plánoval vytvoření muzea již roku 1889 knížecí řezbář Jan Vondráček a myšlenku podpořil i historik František A. Slavík. Klíčové byly ale přípravy na Národopisnou výstavu českoslovanskou, kdy během sběru předmětů vznikl v září 1893 Musejní sbor pro okres vlašimský. Po skončení pražské národopisné výstavy vzniklo v říjnu 1896 na základě nasbíraného materiálu muzeum v Benešově se zájmem o širší část Podblanicka. Činnost vlašimských dobrovolníků ale do roku 1912 ochabla a podstatný byl vývoj v Benešově. V roce 1909 tu byla otevřena muzejní expozice v piaristické koleji a roku 1913 přesunuta do čp. 7 na Malém náměstí. Benešovská expozice a sbírky se tak staly hlavním základem budoucího Muzea Podblanicka.
Nové šance přinesla 20. léta, kdy od roku 1929 sídlila expozice v přízemí benešovské radnice a muzeum získalo i státní dotaci. Ve Vlašimi byly roku 1928 sbírky přesunuty do nového Husova domu, ale činnost dále stagnovala. Benešovská expozice byla nacisty uzavřena v roce 1944 a muzeum se již od roku 1942 podílelo na záchraně památek a předmětů z vystěhovaného Neveklovska. Od roku 1945 muzeum zvyšovalo zájem o odlehlé lokality a stalo se paměťovou institucí pro západní Podblanicko. Nově začal po válce pracovat i vlašimský muzejní sbor a od roku 1946 sídlilo okresní muzeum v západním křídle zámku. Zřizovateli obou muzeí byly v 50. letech okresní národní výbory v Benešově a ve Vlašimi. Činnost stále ale zajišťovali dobrovolníci a ve vlašimském Okresním vlastivědném museu zůstávala minimální. Přesto začal od roku 1957 vycházet ve spolupráci s okresním archivem v Benešově Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, který Muzeum Podblanicka vydává dodnes.
Se vznikem „velkého okresu“ Benešov přišla roku 1960 šance na utvoření profesionálního okresního muzea, zaměřeného na práci se sbírkami a regionální výzkumy. Otevřeno bylo v lednu 1963 v zámku Jemniště jako Vlastivědné muzeum Podblanicka a moderní expozici připravili přední odborníci – architekt Z. Rossman, historici D. Menclová, R. Turek ad. Expozice pokračovala zámeckými interiéry a muzeum několik let bránilo zámek před zneužitím pro prominentní ubytování. V roce 1973 ale muselo Jemniště opustit a po provizoriích zařídilo pracovny v domě čp. 3 na Masarykově náměstí v Benešově. Roku 1972 získalo muzeum také zchátralý zámek Růžkovy Lhotice, jehož opravu plánovalo. Rokem 1976 pak začínají přípravy rekonstrukce vlašimského zámku jako hlavního sídla Muzea okresu Benešov. Hlavní práce probíhaly od konce 70. let, kdy začala také obnova Růžkových Lhotic. Ty jsou již roku 1984 otevřeny s expozicí Hudební tradice Podblanicka, připomínající především pobyt Bedřicha Smetany. Muzeum v areálu zřídilo také hlavní depozitář.
Vlašimský zámek byl zpřístupněn roku 1988 a muzeum investovalo do jeho oprav téměř 70 milionů tehdejších korun. V severním křídle vznikla přírodovědná expozice a ve spolupráci s firmou Sellier & Bellot expozice střelectví, následovala archeologická a vlastivědná expozice. V roce 1992 otevřelo muzeum v secesním domě čp. 74 na benešovském Malém náměstí expozici věnovanou dějinám Benešova a okolí. Pokračovala i rekonstrukce vlašimského zámku, kde muzeum roku 2001 zpřístupnilo západní křídlo s expozicí Zrcadlo minulosti, přibližující různé skupiny obyvatel regionu. Díky spolupráci a projektům Města Vlašim byla pak v letech 2005-2007 otevřena expozice o vlašimském parku a zpřístupněna vyhlídková věž i sklepení. V roce 2007 byla otevřena také obnovená „lovecká“ expozice S přesnou muškou a změny pokračovaly i v Benešově. Tam byla ve druhém patře domu na Malém náměstí otevřena již roku 2002 expozice Náš pluk, která přibližuje historii benešovské posádky.
V roce 2003 se stal zřizovatelem muzea Středočeský kraj a instituce přijala název Muzeum Podblanicka, odkazující na tradiční označení regionu. K rozšíření muzea došlo v roce 2013, kdy získalo areál krajské SÚS v Benešově a tím i nové prostory pro pracovny i uložení sbírek. V roce 2014 byla otevřena nová expozice v Růžkových Lhoticích s názvem Kraj tónů, ukazující Podblanicko jako hudební fenomén. Náročným na instalaci i logistiku se v posledním období stalo další zpřístupnění západního křídla vlašimského zámku s expozicí Auerspergové o rodu posledních majitelů. Od roku 1988 uskutečnilo muzeum v hlavních výstavních prostorách ve Vlašimi řadu velkých projektů, jimž předcházel náročnější výzkum – v posledním období např. Zdravíčko, pane doktore (2011, vývoj zdravotnictví na Benešovsku), Páter Vlasák a kulturní spolky (2012) či II. světová válka a Podblanicko (2015). V současnosti plánuje muzeum zpřístupnění dalších prostor v zámku Růžkovy Lhotice i reinstalaci expozic ve vlašimském zámku.
Stálé expozice:
Zámecké parky a historie zámku ve Vlašimi
Část expozice seznamuje s vývojem přírodně krajinářského parku ve Vlašimi. Připomíná jeho dochované i zaniklé stavby a další bohaté vybavení (socha Diany, Žáby ad.). Budování parků je přiblíženo i na příkladu Jemniště, Vrchotových Janovic a Průhonic. Interaktivní zařízení nabízí návštěvníkům mj. virtuální procházku vlašimským parkem. Další část expozice zasvěcuje do dlouhých dějin zámku. Od gotického sídla prvních pánů z Vlašimi po luxusní rezidenci knížat z Auerspergu – předního rodu habsburské monarchie.
Zrcadlo minulosti
Přes 420 předmětů ukazuje Podblanicko jako kraj, kde se setkávaly různé skupiny obyvatel. Církevní správci, řemeslníci, hospodáři, panští úředníci, ale i následník trůnu. Přibližuje Podblanicko jako kraj, který poznamenaly husitské požáry (1420), bitva u Jankova (1645) i legendy o Blaníku. Např. výčepní pult pochází z vísky Růžkovy Lhotice, kde pobýval Bedřich Smetana.
S přesnou muškou – Tradice střelectví a zbrojařství
První sál sleduje vývoj palných zbraní od doutnákového zámku po moderní opakovačky. Zastoupeni jsou středoevropští puškaři i velcí výrobci jako Winchester či Zbrojovka Brno. Druhý sál přibližuje dějiny muniční firmy Sellier & Bellot a. s., založené roku 1825 a od roku 1936 sídlící ve Vlašimi. Vystavené střelivo patří k nejucelenějším souborům v ČR. Sbírka exotických trofejí připomíná módu afrického safari po roce 1900.
Auerspergové
Expozice připomíná poslední držitele zámku v letech 1744-1945. Kuřácký salon s empírovým a biedermeierovským vybavením přibližuje rod do období Viléma I. Auersperga, jehož portrét místnosti dominuje. Druhý salon, původně společenský, je věnován Carlosu Auerspergovi jako prvnímu premiérovi Předlitavska a dlouholetému maršálku českého zemského sněmu. Jednou z rarit tohoto romantizujícího salonu je korouhev o délce 352 cm, zhotovená k sňatku korunního prince Rudolfa roku 1881. Bývalá Carlosova ložnice s dochovaným táflováním přibližuje rodinu jeho nástupce Karla Marii Auersperga, včetně posledního majitele Karla Auersperga-Breunnera. Místnost připomíná také dvě návštěvy korunního prince Rudolfa v letech 1878 a 1879.
Zámecká kaple, věž, sklepení
Zámecká kaple sv. Vincence v sobě spojuje několik staletí. Štuková výzdoba vznikla kolem roku 1600, oltář v 70. letech 18. století a stropní malby v roce 1849. Manýristická nástavba věže nabízí výhled na město, zámek a park. Expozice Tajemství sklepení vám přiblíží historii zámeckého podzemí, včetně legendy o pokladu Jana Vostrovce z Kralovic. Sklepní lapidárium připomíná také některé stavby Podblanicka.
