Olešnické muzeum strašidel - strašidelná zábava!

Sklepení bývalé ledárny, kde se od zimy do letních měsíců uchovával led pro řezníky a olešnický pivovar. Bylo postaveno pod bývalým hřbitovem na počátku 19. století. Od poloviny 20. století nebylo využíváno. Nové využití našlo sklepení otevřením muzea pověstí Olešnicka v r. 2003. Autorem pověstí ve vyprávění je PaedDr. Zdeněk Peša, autorem figurín strašidel a postav Mgr. Blanka Kudová.

Vstupenky zakoupíte naproti muzeu v budově radnice č. p.21.

NA SPRAVEDLNOSTI (Kat a žena na pranýři)
Městečko Olešnice mělo mnoho privilegií udělených majitelem panství či panovníkem. Mělo též hrdelní právo. To spočívalo v pravomoci purkmistra a konšelů soudit hrdelní zločiny a rozsudky na území městečka vykonávat. V těchto dobách si sice olešničtí měšťané vydržovali ozbrojenou stráž, která bděla nad jejich bezpečím ve dne a ponocné hlídající v noci, avšak kata měla jen velká města.

Mistr kat se svými pomocníky na vyžádání do Olešnice přijel, aby za nemalou odměnu rozsudek vykonal. Popravčí místo bylo na louce za Olešnicí, kde před zraky olešnických měšťanů dodýchal nejeden zločinec.

Kruté tresty za hrdelní zločiny však doprovázely tresty mnohem častější, tresty, kdy se provinilec dopustil zlého činu proti cti některého občana. Proto nebylo ničím nezvyklým, když u kostela stála na pranýři vystavena posměchu lidí mnohá klevetivá osoba. To, že se jedná o osobu ženského pohlaví je shoda opravdu náhodná. Nebo není?

ZKAMENĚLÁ SVATBA POD LOUKOU (ženich a nevěsta)
V pověstech Olešnicka najdeme také panskou svatbu. Pověst vypráví, kterak si dcera louckého hradního pána brala šlechtice přiměřeného urozeností, bohatstvím i věkem.

radní čeleď je bez sebe starostmi jak nakrmit, uložit a posloužit urozeným pánům i paním. Zvláště tlustá kuchařka neustále plísní své pomocníky v kuchyni. Je zvyklá v kuchyni poroučet, takže ani správce bez jejího souhlasu do kuchyně nevejde, jak se bojí jejího jedovatého jazyka. Kuchařka je však na slovo vzatá a pán by si do kuchyně jinou nenasadil, i kdyby byla ze zlata.

Kuchařce se vůbec nelíbí, že mnoho pánů dává přednost vlastním kuchařům ve stanovém městečku, které v podhradí vyrostlo, a je rozhodnuta ukázat všem, jak má vypadat pořádná svatební hostina. Pomocníci přidávají do krbu pod rožně polena a snad neustálé peskování paní kuchyně je nutilo přikládat a přikládat bez ohledu na pečící se maso.

Co se mělo stát, stalo se. Z rožněné zvěřiny, s takovou péčí naložené, je škvarek na uhel spálený. Statná kuchařka ve vedlejší místnosti mohutně vdechla a začichala a hned věděla, kolik uhodilo. Jako bohyně pomsty zrakem probodla krčící se postavy pomocníků a vzkřikla: „Ďábel sám nám byl dlužný tuto svatbu, ať všichni svatebčané zkamení!"

Teprve k večeru si vesničané všimli při cestě v řadě stojících kamenů. To se rychle rozkřiklo a protože z panství utekla kuchařka, vzpomnělo pár jejích pomocníků v kuchyni strašlivé kletby. Zkamenělá svatba! To byl osud svatebčanů a důsledek kletby.