PROHLÍDKOVÝ OKRUH MALÝ
DĚTSKÁ MANUFAKTURA a sklepení
Dobrý den, dovolte mi, abych Vás přivítal/a na zámku v Bělé pod Bezdězem, jenž prochází postupnou rekonstrukcí a rád/a bych Vám ukázal/a opravené a zpřístupněné prostory, kde je umístěno informační centrum a zámecký okruh zabývající se obdobím 2. pol. 18. stol., kdy zde byla v provozu dětská manufaktura.
- Na úvod je vhodné zmínit stručně historii Zámku Bělá pod Bezdězem a seznámit návštěvníky také s historií města, obecně zmínit například založení, vznik, vývoj města apod.
Malý okruh je prováděn v nejstarší části bělského zámku. Jedná se o zbytky pozdně gotického dvoutraktového paláce, renesančně a barokně přestavěného. Prostor „manufaktury“ je v náznaku vybaven dobovým zařízením.
MANUFAKTURA
V jídelně – IC
Majitel bělského panství Vincenc z Valdštejna se rozhodl spolu s hrabětem Františkem Kinským a komerčním inspektorem Josefem Bockem založit zde dětskou manufakturu. Snahou podnikat (stejně jako většina šlechticů té doby) chtěl zlepšit svou ne úplně dobrou finanční situaci. A tak v roce 1765 začal s úpravou zámku. 21. dubna 1767 byla konána slavnost k otevření a posvěcení továrny, které se účastnili i zástupci významné šlechty v Čechách. Manufaktura byla umístěna v zámku, kde bylo zaměstnáno 81 dětí, které zde měly pracovat po dobu 7 let. Poté měly dostat peníze do začátku nebo na podporu rozvoje vyučeného řemesla. Děti dostaly jednotné oblečení: Chlapci nosili kabát se žlutými výložkami, bílou flanelovou kamizolu, kožené nebo modré soukenné kalhoty, vlněné punčochy, kožené leštěné střevíce, plstěný klobouk. Dívky byly oblečeny v něžné čepečky nebo zimní čepice, mají černou náčelní stužku, korset z modrého sukna, modrou šněrovačku, bílou nebo červenou spodničku, zástěru a kožené střevíce. Na zámku bylo 31 zaměstnanců – kněz, učitel, komisař manufaktury, faktor, pokladník a písař, kreslič, mistr pro chlapce, kovotepec, tiskař obrázků, výrobce papíru a stužek, tkadlec a kloboučník, hospodář, dozorci a dozorkyně pokojů, šafář pro zahaleče, opatrovnice nemocných, řezník, pradleny atd.
V přízemí zámku byla obydlí domácích sluhů, skladiště zásob, krásná jídelna s kuchyní a se světnicí. Vlevo od vchodu strážnice invalidů, byt faktora, výrobna klobouků, místnost pro balení a zasílání zboží a sklad zásob.
V 1. patře zámku se nacházela nemocnice, síň Společnosti (majitelů podniku), 2 místnosti správce manufaktury, byt kresliče, pokoj pokladníka. Dále na tomto podlaží bylo skladiště hotového zboží, výrobna papíru, rukavic, skladiště koží a přediv a byt kněze.
V 2. patře byla kancelář, tkalcovna barchetů, byt mistra, síň k drástění, místnost k česání bavlny,
nalevo výrobna punčoch, hřebenů a česadel, tkalcovna, výroba stužek. Dále tiskárna obrázků, kreslírna, síň dívek pro šití a pletení a ložnice. Zámecká kaple byla zvětšena o sákristii.
Kuchyně
Prostor prozatím složí ke krátkodobým výstavám
Denní řád dětí – den začíná dětem časným vstáváním v 5.00 hod., poté v půl šesté modlitba, práce do 7.15, potom snídaně a do 8.30 vyučování. Navazuje ranní mše, práce do 11.30, kdy mají děti hodinu na oběd a odpočinek. Pak pracují do 18.30, kdy je večeře. Práci přerušuje v 14.30 hodinová pauza v podobě výuky. Po večeři a modlitbě se pracuje ještě 2 hodiny. O nedělích a svátcích se nepracuje, ale vyučuje se náboženství a kreslení.
Strava – k snídani dostaly praženou polévku s nakrájeným chlebem, oběd se skládá z polévky s chlebem nebo zavařenou ovesnou či pohankovou krupicí a z příkrmu, na nějž je položen kousek masa, jitrnice či jelítka. Při postních dnech dostávají místo masa moučník. Večer se dává opět polévka nebo trocha zeleniny a kousek chleba. K pití tzv. ředina (mladé pivo) či voda a v neděli žejdlík piva.
Dílna
V bývalé hospodářské budově na předním nádvoří se nacházela pracovna (tzv. Arbeitshaus), byl zde vystavěn dokonce pranýř pro trestání zahalečů. Zde měli 2 – 3 roky pracovat tuláci a zahaleči z boleslavského kraje. Záměr byl vyučit je řemeslu, hospodaření a poslat do po válce vylidněných Uher. Učili se pletení, tkaní, česání a předení, dále museli štípat dříví, topit, nosit uhlí, čerpat vodu a vykonávat další těžké práce. Za to dostávali denně 5 krejcarů na stravu, kterou si kupovali u šafáře. Ze zbytku platu se jim hradil pobyt a případný zbytek vydělaných peněz dostali při odchodu. Pro dostatečný dohled byla vytvořena stráž invalidů. Vše kontroloval tzv. „Dohlížitel – Ordnungmeister.“ Do pracovny mohly dokonce umisťovat za úplatu rodiče své nezvedené děti, aby byly napraveny k lepšímu způsobu života. Ty byly umístěny do zvláštních pokojů pojmenovaných po německých městech. Aby rodiče na dotaz, kde mají děti, mohly odpovědět např.: v Drážďanech, Hamburku apod.
Kancelář faktora
Manufaktura však neprosperovala tak, jak si Společnost představovala. Náklady na provoz byly vysoké, a tak nezbývaly peníze na splácení částky 8000 zl., které Společnosti byly zapůjčeny do počátku podnikání. Ústav musel bojovat také s neporozuměním, nepřátelstvím ba i štvaním, které vznikalo i mezi fabrikanty (tj. mistři dílovedoucí), někteří dokonce poškodili ústav a utekli. Konkurence vyráběla špatné zboží (např.: sváté obrázky s barevnými vousy apod.), která vydávala za bělské. I mezi členy Společnosti vznikal rozpor, tak až strýc Josef Jan Maxmilián Kinský obnovil vedení s novými inspektory Candonim a Calvinem, který nahradil inspektora Bocka, jenž zpronevěřil peníze, které Marie Terezie Společnosti půjčila. Dokonce inspektor, který přijel r. 1769 na kontrolu, nenašel žádné účetní knihy ani doklady dokazující, jak bylo s penězi naloženo. Z původního počtu zapsaných dětí se jich zde při kontrole nacházelo jen 18, ostatní prý z důvodů těžkých prací, nedostatečného stravování a nemilosrdného trestání utekly. Jedna dívka dokonce skočila z okna. Nové vedení Společnosti přijalo nové dětí, řádně je ošatilo a obnovilo plně provoz manufaktury. Dále na zámeckém svahu založili morušovou plantáž k pěstování bource morušového k následnému hedvábnictví. Vzestup manufaktury pokazila v sedmdesátých letech osmnáctého století neúroda a následně chudoba, tudíž se nedostávalo odbytu místních produktů, přesto se podnik držel dál, již však v menším rozsahu (jen 50 dětí).
R. 1777 Marie Terezie odpustila Kinskému a Valdštejnovi půjčku 8000 Zl. Část výroby zamýšlel Kinský přesunout do svého dalšího podniku ve Sloupu, r. 1779 na bělském zámku pobývalo již jen 30 dětí a zachovány byly jen 3 obory: kloboučnictví, pletení punčoch a šití. Přádelna zanikla.
Ještě roku 1783 se posílaly klobouky a punčochy do Lipska. V tomto posledním období zde byl údajně vzdělán nejslavnější chovanec zdejší manufaktury, pozdější vůdce loupežníku Wenzel Kummer z Vísky. R. 1788 (osm let po smrti J. M. Kinského) zanikla manufaktura zcela. Další rok se již zámek upravoval zpět k bydlení panstva. Od r. 1855 (za hr. Kristiána z Valdštejna) zde byla otevřena lesnická škola.
SKLEPENÍ
1. sklep – gotický s renesanční vložkou
Romantická archeologie Bělska
Dne 10. 6. 2017 v 16 hod. jsme otevřeli ve sklepeních IC s expozicemi na bělském zámku slavnostní vernisáží a doprovodným programem skupiny historického šermu Einherjar první část expozice Romantická archeologie Bělska.
Expozice vytvořená podle libreta archeologa PhDr. Jiřího Waldhausera, CSc., postupně zaplnila opravená gotická sklepení jihozápadního křídla zámku v Bělé pod Bezdězem. Díky pochopení představitelů města Bělá pod Bezdězem se daří získávat finanční prostředky na uskutečnění vize. Vize představit Bělsko nejen jako domov náš, ale i jako domov našich dávných předků. Po několika pískovcových stupních sestoupíme k samotným kořenům vědního oboru, který se nazývá archeologie. S paterem Krolmusem, rodákem z nedaleké Březinky, vlastencem, knězem, archeologem a národopiscem – folkloristou, vstoupíme do posledního božiště Černoboha s runami na Skalsku v kraji Boleslavském v Čechách. Jsme v roce 1854. Romantická archeologie Bělska právě začíná.
2. sklep – Romantická archeologie a pozdně gotická lednice
Nyní jsme vešli do dalšího sklepa pozdně gotického dvoutraktového paláce. O původní stavbě ze 14. stol. se mluví jako o tvrzi, ale z rozsahu zachovaných stavebních konstrukcí lze říci, že se jednalo o menší hrad (v porovnání s Bezdězem). Sklep se skládá ze tří částí. Ta nejmenší sklepní místnost byla objevena až v r. 2010, kdy zde následkem mrazu praskl vodovodní řád, voda se počala ztrácet v otvoru propadlé dlažby v rohu sklepení. Na to bylo započato se záchranným archeologickým výzkumem a po odkrytí schodiště byl objeven tento malý sklípek, který je svou valenou klenbou vezděn do plochostropého kamenného sklepa, z něhož je snad zadní skalní výklenek zbytkem vrcholně gotické trojlístkové lednice, do které se hypoteticky vcházelo z dnes jižního křídla zámku (cca dva metry pod povrchem dnešní podlahy v expozici před toaletami v jižním křídle zámku nad naším sklípkem, byly nalezeny zbytky vrcholně gotické podlahy). Nyní je zde umístěna expozice Romantická archeologie Bělska, ve které se seznámíme s pravěkým osídlením Bělska, a to hlavně v jeho jihozápadní části.
Pláně pod Bezdězem pokrýval severský borový prales a byly hustěji osídleny až ve středověku. Přesto v nedávné době právě pod Bezdězem došlo k nálezům osídlení již ze střední doby kamenné. Proč přitahovala tato zdaleka viditelná hora pozornost našich předků dávno před tím, než tu stál hrad? Kde se vzala na okraji pralesa výbava slovanského elitního bojovníka, jezdce ze sedmého století, nalezená v padesátých letech minulého století u obce Plužná? Jakou asi ženu zdobil bronzový poklad ze Skalska?
Pozvolna se propadáme časem, popouštíme uzdu fantazii a touláme se pohádkovým, tajemným a půvabným krajem Bělska. Trochu nám pomohou vědy: archeologie a historie, ale prostor ke snění je obrovský. Že mohou romantické představy provázet i novodobá seriózní bádání, si představíme na archeologickém nalezišti u obce Čistá. Část orbou narušeného žárového pohřebiště lidu „popelnicových polí“ s vyloupenou hrobkou spolu prozkoumali v roce 1998 archeolog Jiří Waldhauser s kamarádem Josefem Müllerem z Čisté, který na dohled odtud objevil v letech 2002 – 2004 opevněné sídlo tehdejší elity a snad i kultovní místo, jak o tom svědčí nález keramických střepů z části vybagrovaného lesního rybníčku Jírův kal v roce 2008. Všechny tyto nálezy pocházejí z území, kde podle staré pověsti stálo město Čistá, které bylo zbořeno za husitských válek a jehož základy domů údajně rozorávali místní rolníci. Tolik romantická představa. Ve skutečnosti sedláci rozorávali kamenné zídky kolem mohyl nebo centrální hroby zdejšího pohřebiště z doby bronzové. Ale i naše představa zasídlení okolí obce ke konci doby bronzové se může jevit potomkům i některým současníkům jako romantická.
Dva významní propagátoři historie i archeologie, učitelé a spisovatelé Eduard Štorch a Karel Sellner, nás provedou po Sellnerově hradišti u Březovic i Lobčí pod Vrátenskou horou. Oba na Bělsku nalezli životní partnerky, oba se sem rádi vraceli, pátrali tu po naší minulosti a svá zjištění vkládali do svých povídek a románů. Pozůstatky „Sellnerova“ hradiště Karel Sellner vkomponoval do historické povídky Tajemný rytíř. Odehrává se v době po bitvě na Moravském poli, k níž došlo roku 1278 a v níž padl český král Přemysl Otakar II. Tenkrát v Čechách řádily ozbrojené tlupy „správce“ Oty Braniborského, který nezletilého krále Václava II., Otakarova syna, věznil na Bezdězu. Na hradišti měli mít podle povídky základnu „odbojáři“, v jejichž čele stála vymyšlená postava jistého rytíře Přibka z Nabočan. Jezdil po kraji v dlouhém kožešinovém plášti s medvědí hlavou a vypadal tajemně. „Dočasnému“ správci království prý působil velké ztráty. V Lobči zase jen pouhým polním sběrem shromáždil v letech 1939–40 Eduard Štorch spolu s řídícím učitelem Jechem velké množství keramických střepů, kamenných nástrojů a odštěpků z mladší doby kamenné. Archeolog J. Filip, který naleziště v srpnu 1940 navštívil, prohlásil, že patří k největším osadám známým u nás v mladší době kamenné. Eduard Štorch touto osadu zalidnil rodem Sokolů a ve své knížce Minehava rozehrál romantický příběh z pravěku.
Neméně romantické představy nás zavedou na skály, možné poslední útočiště přemyslovského knížete Soběslava II., na Hrádek u Skalska. Jedná se o archeologické naleziště prokopávané od konce 18. století, které doposud nevydalo všechna svá tajemství.
Návštěvníci naší expozice se mohou těšit na kopie i originály nalezených předmětů, kresebné rekonstrukce i fotografie z výzkumů. Podiví se některým omylům, četné romantické představy je možná pobaví. V medailoncích se seznámí s profesionály i amatéry, kteří přispěli k dnešnímu poznání pradávného života na Bělsku.
O patro níž v pravděpodobně přestavěné lednici (ledárně) nás čeká kopie zlatého diadému z Bořejovské hory a nedávný nález osady Keltů nebo Germánů u Oken, pod vytěženým kopcem Tachovem.
3. sklep - Příběhy městských bran
Nyní se nacházíme v dalším sklepení původního pozdně gotického dvoutraktového paláce, kde jsou vidět na valené klenbě otisky prken po bednění. Zde si můžete také prohlédnout skálu původního podloží, na které byl tehdejší hrad postaven, nebo renesanční vstup, včetně portálku. Pochází z doby přestavby hradu na zámek a při barokní přestavbě byl zazděn.
V loňském roce (2020) jsme zde zpřístupnili část nové expozice středověku Příběhy městských bran. Jednotlivé bělské městské brány představují středověký život kolem Bělé u Bezdězu. Česká a Německá vyprávějí o Bezdězu, Kuřivodská o cisterciáckém opatství Hradiště nad Jizerou a Pražská, také Podzámeckou zvaná o samotném založení města. Námět a scénář části této expozice: Doc. PhDr. František Gabriel, PhDr. Jiří Waldhauser CSc.
Městské hradby a brány byly atributem významu, bohatství, určité samostatnosti a bezpečí. Byla ale nebezpečí, před kterými sebepevnější hradby a brány neochránily. Epidemie, živelní pohromy a války. Pak zbývalo jen prosit o ochranu vyšší. To potvrzuje jeden z exponátů. Volná rekonstrukce závěsného štítu svatých Pomocníků, který byl umístěn v Německé bráně.
Brány, na rozdíl od hradeb, ale také umožňovaly kontakt s vnější světem. Každý, kdo chtěl do města vejít, či z něho odejít, některou branou musel projít. U městských bran bylo od časného rána živo. Tady jste se dozvěděli, jako první, ty nejčerstvější novinky.
Tato expozice bude v příštích dvou letech doplněna o model města Bělá (nejstarší známou podobu z konce 18. století) s opevněním.
4. sklep – Podzemí Bělé
V tomto pozdně gotickém sklepení s cihelnou renesanční vložkou se bude připravovat expozice věnovat pověsti o podzemní chodbě z bělského náměstí na Bezděz, která má vést konkrétně z domu čp. 27 (severní strana náměstí), kde je deska s nápisem „Stará místní pověst vypravuje, že z toho domu čp. 27 vedla podzemní chodba na hrad Bezděz. Na tento námět a na slova Elišky Krásnohorské složil Bedřich Smetana svou nesmrtelnou operu Tajemství.“ Nikdy nebylo dokázáno, že chodba existovala. Historikové se spíše přiklání k existenci chodby vedoucí z náměstí do údolí bělského potoka pro zásobování města vodou v případě obležení. Eliška Krásnohorská byla tajemnicí Ženského výrobního spolku v Praze, jehož cílem bylo vychovávat k výdělečné práci ženy a dívky (1871 – 1951). Zde pracovala jako účetní i bělská rodačka Eliška Lauermannová; u ní dokonce Krásnohorská bydlela. Díky Lauermannové se právě Krásnohorská dozvěděla o naší pověsti a složila libreto k opeře Tajemství. Další pověst, která zmiňuje existenci chodby Bělá – Bezděz, vypráví o tom, jak král Zikmund Lucemburský obléhá hrad Bezděz, kde sídlil markrabě Prokop (zastánce vězněného Václava IV.). Jelikož se Zikmundovi nepodařilo hrad dobýt, rozhodl se posádku vyhladovět. Po roce obléhání z hradu poslali jako výsměch čerstvě zabité prase naplněné hrachem. Hradní posádka měla být tajně zásobována právě tajnou chodbou z Bělé. Zikmund přesto Bezděz obsadil lstí.
Malý prohlídkový okruh trvá cca 30 – 45 minut a při dostatečném počtu průvodců v sezoně jej lze provádět i mezi časy „velkých prohlídek“.
