Opočenské expozice lákají především rozsáhlou sbírkou historických zbraní. Zhlédnout lze práce renomovaných puškařů (Poser, Lebeda, Novotný, Procházka aj.), plátové zbroje šlechtické i žoldnéřské, kordy toledské či solingenské produkce, muškety, renesanční pistole, kolekci popravčích mečů, zbraně japonské, indické, indonéské, barmské a dalších mimoevropských kultur.
Colloredo-Mansfeldové soustředili na Opočno svou rodinnou sbírku obrazů. Její katalog z roku 1929 čítá 471 položek. Mezi díly zejména italské provenience najdeme kusy z dílen mistrů jako Andrea del Sarto, Francesco Solimena, Giacomo del Po, Andrea Vaccaro a dalších. Etnografická sbírka představuje exponáty od indiánských nebo afrických kmenů či trofeje exotické zvěře. Nechybí knihovna o 10.000 svazcích a bohaté vybavení historickým nábytkem v celé expozici.
Od sezóny 2022 je zpřístupněno druhé patro zámku, které představuje život rodiny Colloredo-Mannsfeld na konci 19. a začátku 20. století. Prohlídka zve na návštěvu soukromých pokojů sourozenců knížete Josefa II. Colloredo-Mannsfeld – sester Johany, Marie Terezie, Ernestiny Karoliny, Idy Markéty a bratra Jeronýma. Součástí této trasy je prohlídka rodového muzea zahrnující mimo jiné sbírku předmětů dovezených hrabětem Josefem II. ze Severní Ameriky v letech 1904-1906, dále pak rytířský a lovecký sál, ve které se nachází jedna z největších sbírek zbraní na českých hradech a zámcích.
Z historie zámku Opočno
První písemná zpráva o "oppidu" Opočně pochází z Kosmovy kroniky a vztahuje se k roku 1068. Prvními doloženými majiteli byli Drslavicové, kteří v místě původního dřevěného hradiště vybudovali gotický hrad. V době husitských válek bylo Opočno v držení Jana Městeckého, pro jehož protihusitské počínání bylo několikrát obléháno a roku 1425 dobyto a pobořeno. Zlatým věkem Opočenska bývá nazývána vláda bohatého rytířského rodu Trčků z Lípy (1495-1634), kteří jej učinili centrem svého rozsáhlého východočeského panství.
Výnosné hospodářství dovolilo Vilému Trčkovi navázat na stavební činnost svých předků a začít roku 1560 nákladnou přestavbu objektu v duchu severoitalské renesance. Poslední z rodu Trčků, Adam Erdman, byl roku 1634 zavražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna a o rok později bylo Opočno postoupeno italskému rodu Colloredo (později Colloredo-Mansfeld). Ten jej vlastnil až do druhé světové války. Zámecký areál prošel počátkem 18. století barokními úpravami pod vedením architekta Alliprandiho.
Santini autorem návrhu úprav zámku a dalších staveb na panství
V hlavní knize účtů Coloredovského panství jsou uvedeny údaje z let 1720 – 1722, podle kterých byly propláceny Santinimu honoráře za přípravu projekčních plánů a stavebního dozoru. Projekty se týkaly jak vlastního zámku, tak několika dalších lokalit. Jenom v roce 1720 obdržel architekt sumu 150 zlatých za vyhotovení velkého plánu zámku. Další sumy náležely za úhradu cestovného při stavebních dozorech. Mimořádná částka 150 zlatých byla vyplacena jako zvláštní odměna poté co byla hrabětem prohlédnuta a schválena stavba nového dvora v Oboře. Při znalosti dalších účetních informací vyplývajících ze vztahu Santiniho a správy opočenského panství, nejsou dnes na uvedených místech dochovány žádné stavby totožné se Santiniho dílem.
