Vísecká rychta Kravaře u České Lípy - největší roubená stavba

Budova bývalé rychty v Kravařích – Víska s expozicí lidového bydlení severních Čech je součástí Vlastivědného muzea

a galerie v České Lípě. Obec Kravaře a její místní část Víska leží asi 70 km severně od Prahy ve směru na Litoměřice. Poblíž se nachází turisticky významná lokalita - městečko Úštěk.

Vísecká rychta byla postavena v roce 1797 pro místního rychtáře Václava Kerna, patří k největším roubeným stavbám v Čechách. Pět komor v patře a trojpodlažní půda byly určeny především k sušení chmele.

Objekt byl naposledy trvale obýván v poválečných letech, později ho ke svým účelům využívalo JZD. Po rozsáhlé rekonstrukci v roce 1986 byla zpřístupněna expozice zaměřená na vývoj lidové architektury a bydlení v severních Čechách. V současné době je značná část expozice věnovaná ukázkám malovaného nábytku z období od konce 18. do poloviny 19. století. Představena je nejen běžná produkce nábytkářských dílen, ale i unikátní soubor výpravného selského nábytku movitějších vesnických vrstev. Nejstarší vystavená skříň pochází z roku 1761.

Expozice
Na chmelnice rodu Kernů a zaniklou slávu chmelařství na Kravařsku upomínají i některé předměty vystavené na Vísecké rychtě, která je dnes součástí Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě. Cesta k otevření expozice však nebyla jednoduchá, v poválečných letech rychta patřila místnímu JZD, za jehož působení téměř zanikla. O záchranu chátrajícího objektu se zasloužil tehdejší ředitel muzea Břetislav Vojtíšek. Po rozsáhlé a nákladné rekonstrukci byla na rychtě v dubnu 1986 zpřístupněna expozice věnovaná lidové architektuře a bydlení v severních Čechách.

Přízemí domu návštěvníky zavede do bohatého selského hospodářství na počátku 19. století. V rychtářské světnici, výminkářské světničce a černé kuchyni s pecí je vystaveno vše, co bylo tehdy k životu potřeba. Na obytnou část domu pak navazují hospodářské prostory. Spížní komora neboli kvelb je věnována zpracování mléka. Expozice v bývalém chlévu zase ukazuje, jak praly a žehlily naše babičky.

Horní patro je věnováno vývoji severočeského domu, jeho základním znakům a stavebním technikám. V komorách a horních světnicích jsou pak představeny tradiční způsoby obživy obyvatel na Českolipsku, jako chmelařství, obilní hospodářství, chov dobytka, přadláctví a tkalcovství, tesařství ad. Zastoupeny jsou rovněž atributy lidové výtvarné kultury (podmalby na skle, polychromované plastiky) a ukázky malovaného nábytku. Na dvoře rychty a před zděnou stodolou z roku 1933 jsou vystaveny také zemědělské stroje z první poloviny 20. století.

Těšíme se na Vaši návštěvu!