Historie
V Dačicích nenajdete jen jeden zámek ale hned dva - tedy tzv. "Starý" a státní zámek Dačice přezdívaný "Nový".
Dačice byly v 16. století centrem rozsáhlého panství Krajířů z Krajku, šlechtického rodu pocházejícího z Korutan. Ti zde nejprve nechali postavit tzv. Starý zámek (dnes sídlo Městského úřadu), renesanční stavbu s cimbuřím, která byla dokončena v roce 1579. Nový zámek rovněž v renesančním slohu postavil pro Oldřicha Krajíře (+1600) italský stavitel Francesco Garof da Bissone. V roce 1591 je v dačických pozemkových knihách uváděn jako novostavba. Není známo, zda byl zámek upravován během 17. století, za Viléma Dubského z Třebomyslic, za Berků a Fürstenberků. K přestavbě přikročil až Heinrich Karl hrabě z Osteinu (1693-1742), který panství koupil v roce 1728, nechal renesanční zámek přestavět barokně a nově zařídit.
O barokních úpravách zámku promlouvají písemné prameny jen výjimečně. V roce 1712 pracoval na zámku v Dačicích stavitel rodiny Berků Francesco Perrini. Snad právě on navrhl úpravu zámecké věže, do které byly vsazeny hodiny, datované rokem 1713. Další úpravy prováděl kunžacký stavitel Francesco Camelli ve dvacátých letech 18. století pro rod Osteinů. K zámku byla přistavěna kuchyně, probíhaly úpravy bočních křídel a archivně je dokumentována nedochovaná sochařská výzdoba, jejímž autorem byl dačický sochař Sebald Kölbl. V roce 1809 přešel zámek dědictvím na šlechtický rod Dalbergů, pocházející z horního Porýní. Karl Anton Maximilian Dalberg (1792-1859) postupně začal proměňovat starý barokní zámek v moderní a pohodlné sídlo pro svou rodinu, zvyklou na moderní luxus. V letech 1818-1820 proběhla výrazná úprava interiérů, místnosti byly nově vymalovány, vznikl tzv. "gotický sál" (výmalba tohoto sálu byla odhalena v roce 2007) a do zámku byl pořízen četný klasicistní mobiliář. Karl A. Maxmilian založil též rozsáhlý anglický park a stál za hospodářským vzestupem města. Mimo jiné se podílel i na založení cukrovaru, v němž v roce 1843 vznikla první kostka cukru.
Velká přestavba zámku proběhla ve 30. letech 19. století. Vídeňský architekt Karl Schleps navrhl pravidelně komponované průčelí se vstupním rizalitem a výrazně proměnil také interiéry v prvním poschodí reprezentačního křídla, z nichž zejména schodiště bylo od doby svého vzniku považováno za jednu z nejskvělejších ukázek klasicistní architektury v našich zemích. Poslední stavební úpravy za Friedricha Egberta Dalberga (1863-1914) v roce 1909 změnily vzhled nádvoří. Při výměně oken na chodbách byla odkryta původní renesanční arkáda, arkádové oblouky byly zaskleny a naproti nad průjezdem jižního křídla byla vybudována novobarokní kaple podle projektu vídeňského architekta Hanse Prutschera. Stejný architekt navrhl také interiér pozdně secesní knihovny.
Po smrti Johanna Dalberga (1909-1940) se stal zámek nakrátko majetkem rodu Salm-Salm, v roce 1945 však byl zestátněn a zpřístupněn veřejnosti. Radikální rekonstrukce zámku v letech 1990-1996 zachránila chátrající dačický Nový zámek pro současnost. V uplynulých letech prošel zámek náročnou rekonstrukcí interiérů 1. patra severního křídla a v současné době mohou návštěvníci spatřit znovuobnovené interiéry z počátku 20. století.
Prohlídkové okruhy:
Soukromé a reprezentační pokoje (základní okruh)
Prohlídkovou trasu zámku tvoří společenské sály i soukromé pokoje jednotlivých členů rodiny říšských svobodných pánů Dalbergů, kteří Dačice zvolili na začátku 19. století za své hlavní reprezentační sídlo. Na zámku se dochovalo velké množství předmětů osobní povahy i cenné umělecké nebo přírodovědné sbírky. Z uměleckých předmětů stojí za pozornost zejména portrét Terezie Dalbergové, který v roce 1894 vytvořil dnes už světoznámý František Kupka, tehdy ještě student umění.
Po úvodním entrée na dolní arkádě se návštěvníci přemístí do sálu předků a kulečníkového sálu, jejichž stěny a stropy zdobí bohatě dekorované malby, které byly restaurovány v roce 2022. Následuje velká slavnostní jídelna a gotický sál s nástěnnými malbami z roku 1818, a poté se skupina přesouvá zpět na dolní arkádu, kde je vystavena část přírodovědných sbírek, shromážděných Friedrichem Ferdinandem Dalbergem († 1908). Následující velká hala se schodištěm je výsledkem klasicistní přestavby zámku provedené podle plánu architekta Karla Schleppse ve 30. letech 19. století a je vynikající ukázkou tohoto uměleckého slohu u nás.
Expozice v prvním patře v uplynulých letech prošla náročnou rekonstrukcí. Jednotlivým místnostem se navrátila podoba z počátku 20. století včetně původních tapet. V roce 2011 byly zrekonstruovány pokoje barona Friedricha F. Dalberga, významného ornitologa a mineraloga. Vedle rodinných portrétů a fotografií je zde umístěna část Friedrichovy sbírky motýlů, minerálů a vycpaných ptáků. Součástí prohlídkové trasy jsou také dvě unikátní knihovny. Starší byla vybudována ve 30. letech 19. století. Z této doby se dochovaly původní skříně s přibližně 7 tisíci svazků knih. Velká zámecká knihovna je pozdně secesní. Její zařízení vyhotovila podle návrhu vídeňského architekta Hanse Prutschera dačická firma Leixner & syn. Je zde uloženo na 17 tisíc knih věnujících se různým vědním oborům, beletrie a časopisy. V obytné části za velkou knihovnou návštěvníky jistě zaujme především intimní budoár a vedlejší společenský pokoj. Následující malou jídelnu v patře užívala rodina Dalbergů při běžném stolování. V zadní části severního křídla se nacházela ložnice, kterou obývala Karolina Dalbergová (1874–1935), matka posledních dvou členů rodu Dalbergů, Josefa a Johanna. Po smrti svého manžela v roce 1914 užívala i sousední prostory jako pracovnu s předpokojem, v němž byl instalován nezbytný toaletní kout. Závěrečná pasáž prohlídkové trasy zahrnuje loveckou chodbu, z níž je možné pohodlně sejít po tzv. služebním schodišti až na dolní arkádu, kde prohlídka začínala a také končí.
Těšíme se na Vaši návštěvu!
