Zbrašovské aragonitové jeskyně leží na levém břehu řeky Bečvy v lázních Teplicích nad Bečvou. Jsou jedinými zpřístupněnými jeskyněmi hydrotermálního původu v ČR. Tvoří složitý komplex chodeb, dómů, komínů a puklin v několika výškových úrovních.
Jsou jedinými zpřístupněnými jeskyněmi hydrotermálního původu v ČR.
Zdobí unikátní krasové výplně - „koblihové" povlaky stěn, krystalické agregáty aragonitu, raftové stalagmity.
Níže položené prostory zaplavuje oxid uhličitý a vytváří v nich tzv. plynová jezera.
Jsou nejteplejšími jeskyněmi v ČR - průměrná teplota vzduchu činí 14,5 °C.
K objevení došlo na přelomu roku 1912-13. Bratři Josef a Čeněk Chromí rozšířili skalní puklinu s výronem teplého vzduchu ve stěně lomu a sestoupili 42 metrů hlubokou propastí do podzemí.
Jsou dlouhé celkem 1435 metrů s výškovým rozpětím (denivelací) 55 metrů.
Návštěvní okruh je dlouhý 375 metrů.
V roce 2003 byly Zbrašovské aragonitové jeskyně vyhlášeny národní přírodní památkou.
Kromě běžného návštěvního provozu jsou jeskyně využívány i k jiným účelům.
Od roku 1981 se v Mramorové síni pravidelně pořádají výstavy současného výtvarného umění. Netradiční výstavní prostor si mezi umělci i návštěvníky získal trvalé renomé. Výstavy se zahajují na začátku prázdnin a trvají zpravidla do konce návštěvnické sezóny. Jiná jeskyně v Evropě se podobnou systematickou prezentací současného umění nezabývá. Mramorová síň bývá také využívána jako koncertní sál a je vhodná zejména pro menší hudební ansámbly.
Prohlídka jeskyní
Návštěvníci s průvodcem sestupují do podzemí přímo z terasy provozní budovy. Hned první schodiště se 70 schody je fyzicky nejnáročnější, další schodiště na návštěvní trase už jsou jen několikastupňová a až na dvě výjimky všechna vedou rovněž směrem dolů. Přes horní lávku mimoúrovňového křížení na Křižovatce vede trasa k prvnímu zastavení v Zasedací síni, kde nápadný skalní blok připomíná řečnický pult. Tyto partie jeskyní jsou již názornou ukázkou hydrotermálního krasu.
V části zvané U Antoníčka průvodce vysvětlí vznik unikátních raftových stalagmitů. Koblihová síň s pamětní deskou objevitele Josefa Chromého je pojmenována podle zlatavých útvarů na stěnách, podobných pocukrovaným koblihám.
Schodištěm vede do velké prostory s visutou lávkou – Gallašova dómu. Při vstupu lze nahlédnout do propasťovité Prokopovy kaple. Tu, stejně jako nejnižší části Gallašova dómu, zaplavuje neviditelné „plynové jezero“ oxidu uhličitého. Následuje křižovatka chodeb U Vodopádu, kde stěny zdobí klasická krápníková výzdoba. Trasa pokračuje do Křtitelnice, zde je na přemístěných raftových stalagmitech demonstrována dřívější představa o jejich vzniku, podle níž se nazývaly „gejzírové“.
Chodba ústí do největší prostory jeskyní – Jurikova dómu –, kam sestoupili poprvé v roce 1913 objevitelé z povrchu 42 metrů hlubokým komínem. Dóm se svažuje do nejnižší partie zvané Tunel zaplavené oxidem uhličitým. Jeho koncentraci demonstruje průvodce pomocí „školního“ pokusu s olejovou lampičkou. Ve stropě dómu vystupuje skalní kulisa Opona, hustě pokrytá bílými jehličkami a keříčky minerálu aragonitu.
Okolo jeskyně U Krokodýla a skupiny raftových stalagmitů Turecký hřbitov vstoupíme do 80 metrové spojovací štoly vyražené v letech 2002-2005. Prochází několika nově objevenými jeskyňkami s výraznou modelací stropů a geologicky pozoruhodnými sedimentárními výplněmi.
Štola končí na dolním mostě mimoúrovňového křížení, odkud klesá schodiště do Veselé jeskyně. Poslední zpřístupněnou prostorou je Mramorová síň, kde se v letní sezóně pravidelně konají výstavy současného výtvarného umění a příležitostně také komorní koncerty. Ryska na tabulce před východovou štolou dokládá výšku hladiny Bečvy, která zaplavila jeskyně při katastrofálních povodních v roce 1997. Návštěvní trasa končí na nábřeží Bečvy vedle Kropáčova pramene kyselky, tj. asi 100 m od centrálního prostoru lázeňské kolonády.
Neváhejte a nechte se unést krásy jeskyní! Těšíme se na Vás!
