Státní hrad a zámek Jindřichův Hradec se nachází ve stejnojmenném městě. Svou rozlohou se řadí na třetí místo v České republice hned za Pražský hrad a zámek v Českém Krumlově. Tento monumentální soubor budov byl v roce 1996 prohlášen národní kulturní památkou. A pro zajímavost: má zřejmě i nejkrásnější číslo popisné ve městě Jindřichův Hradec - 1/I.
V areálu se třemi nádvořími si návštěvníci mohou vybrat z mnoha prohlídkových tras. Uvidí například starý gotický palác, věž hladomorny z 13. století či unikátní renesanční hudební pavilon Rondel.
Adamovo stavení (základní okruh)
Prohlídková trasa A (základní okruh) prochází prvním patrem renesanční budovy Adamova stavení. Přibližuje životní styl vysokých zemských úředníků pánů z Hradce, ale i dobu, ve které z velkolepě vystavěné rezidence spravovali své rozlehlé panství Slavatové a Černínové. Prohlídka je zakončena v hudebním pavilonu Rondelu.
Gotický palác (základní okruh)
Prohlídková trasa procházející Gotickým palácem je nově instalována, obohacena o množství zajímavých exponátů, archeologických nálezů a opatřena novým osvětlením. Atraktivním způsobem připomíná životní styl nejvyšších purkrabí, sudí a hejtmanů Českého království, pánů z Hradce. Zvláštní význam má někdejší Rytířský sál s unikátně dochovanými středověkými malbami představujícími Legendu sv. Jiří, a dále vysoce cenná umělecká díla desková malba Jindřichohradecká Madona a pieta z Lodhéřova, vystavená v klenotnici. Závěr prohlídky tvoří návštěva pozdně gotické Černé kuchyně.
Černá věž + Černá kuchyně
Černou věž lze navštívit samostatně bez průvodce. Ač se vzhledem k rozsahu jindřichohradeckého hradu a zámku nedá říci, že je věž jeho dominantou, významně přispívá k jeho impozantnímu vzezření. V porovnání s jinými historickými vyhlídkovými věžemi skýtá zdejší Černá věž panoramatický a malebný výhled na celé město a jeho široké okolí. Nově jsme prohlídce Černé věže přiřadili také návštěvu pět set let staré Černé kuchyně.
Věž byla postavena pány z Hradce společně se starým palácem a s posílením soustavy hradeb na počátku 13. století. Tehdejší dispozice hradu byla tzv. bergfritová, k níž nezbytně krom hradeb a paláce patřila útočištná věž. Ta zdejší nebyla připojena k hradbám a zprvu se do ní vcházelo jen přes dřevěný ochoz ze starého paláce ve výši 13 m. Pozdější stavební vývoj spojil věž s palácem těsněji. Označení "útočištná" připomíná původní účel stavby. V případě potřeby se měla stát posledním útočištěm obránců a místem posledního vzdoru při dobývání hradu. Nebyla zařízena ke stálému bydlení. Pouze ve vrchní části věže (v úrovni řady malých oken) byla zařízena místnost pro zvláštního strážce - "pověžného" či "hlásného", jehož úkolem bylo obhlížet z oken věže i z jejího ochozu město a jeho okolí pro případ vojenského nebezpečí nebo požáru.
Zajímavé jsou rozměry stavby. Výška a obvod věže jsou stejné - 32 m. Průměr věže je pak něco málo přes 10 m. Jediná stěna věže je zhruba do dvou třetin její výšky silná téměř 4 m. V horní třetině se stěna směrem zevnitř zužuje, v úrovni oken je již silná jen zhruba 1,5 m. Věž také sloužila jako vězení. Mezi význačné vězně patřil kněz Martin Houska, vsazený do věže 29. ledna roku 1421 z rozkazu zdejšího vladaře Oldřicha z Hradce, řečeného Vaváka, čelného představitele husitského hnutí. Na velkou přímluvu Táboritů byl propuštěn na svobodu. Z té se netěšil příliš dlouho. Již 21. srpna téhož roku byl na příkaz Jana Žižky jakožto kacíř (pikart) upálen v Roudnici nad Labem. Hlady v Černé věži zemřel Zikmund z Vartenberka, který byl do ní za zradu krále Albrechta Habsburského vsazen roku 1438 Menhartem z Hradce. V roce 1784 bylo v přízemí věže zřízeno vězení "pro vzpurné poddané" a do přízemí byl prolomen nový vchod. Posledními "obyvateli" věže byli v roce 1846 dva ruští medvědi, které si ze svých cest přivezl hrabě Jaromír Černín. Při původním vstupu do věže, téměř v polovině výše stavby, je zčásti dochována stará hradní kuchyně, která byla v provozu do 90. let 15. století. Je do ní možné nahlédnout při výstupu na Černou věž.
Dětské prohlídky
Prohlídková trasa určená rodičům s dětmi prochází částí III. okruhu. Hlavním hrdinou příběhu je malý hrabě Karel Evžen Černín. Protože si od svých devíti let si psal deníky, můžeme návštěvníkům vyprávět o každodenních zábavách, zálibách, ale také starostech a povinnostech malého šlechtice. Prohlídka vede také do více než pět set let staré a dodnes funkční Černé kuchyně, v níž se účastníci dozvědí mnoho zajímavých informací o vaření, stolování i zámeckých kuchařích a kuchtících doby renesanční.
Prohlídka vede částí přízemního podlaží 400 let staré budovy Adamova stavení. Protože hlavní hrdina příběhu malý hrabě Karel Evžen Černín si vedl od svých 9 let deník, jehož stránkám svěřoval své radosti i starosti, podaří se nám představit návštěvníkům dětské prohlídky mnoho informací o každodenních činnostech malého šlechtice počátku 19. století. V jednotlivých pokojích vyprávíme návštěvníků o stolování, výuce budoucího pána černínského panství o jeho zálibách, dovednostech i povinnostech. Víme, jak velmi měl rád své rodiče, jak obdivoval svého osobního učitele a vychovatele Eduarda Zelinku, ale také jak se s ním přel a vzdoroval mu. Ve druhé části prohlídky zavedeme návštěvníky do více než 500 let staré Černé kuchyně. Budeme vyprávět o stolování, vaření a kuchtících, kuchařích i pomocnících, kteří v Černé kuchyni pracovali. Nezapomeneme se zmínit o známé Bílé paní jindřichohradecké, kterou nebyla Perchta z Rožmberka, ale Markéta z Hardeggu, manželka jednoho z jindřichohradeckých pánů. Právě Markéta proslavila naše město tradicí vaření sladké kaše vždy o Zeleném čtvrtku velikonočním. Prozradíme vám, jak se taková kaše vařila, a jak se z původně skromné události stala hojně navštěvovaná společenská akce, jíž se v některých letech historie zámku zúčastnilo i více než 9.000 lidí za jediný den!
Zámecké muzeum a „Kabinety Stuchlé“
Černínové – vyslanci, cestovatelé, sběratelé. Výstava představuje dosud opomíjené téma diplomatických misí českých šlechticů v 17.–20. století. Expozici doplňuje výstava pohyblivých loutek výtvarnice Stanislavy Stuchlé.
Kabinety Stuchlé. Kouzelný svět pohyblivých loutek
Loutkové krasavice tančící charleston, silák zdravící příchozího troubením na trumpetu, ožívající mořská panna, ale také cirkusové obludárium i do detailu provedená ložnice hraběnky Černínové o velikosti několika desítek centimetrů. To je okouzlující svět loutek výtvarnice Stanislavy Stuchlé, která vyrábí postavy ze dřeva, kůže, starého textilu, využívá i dráty, krajky či pštrosí peří a loutky umisťuje do dokonale vybavených zmenšených interiérů. Po úspěchu, který sklízela na několika výstavách u nás i v zahraničí, jsou její nevšední loutky vystaveny ve stálé expozici na jindřichohradeckém zámku. Výstava okouzlí nejen děti, ale i jejich rodiče. Černínové. Diplomaté, cestovatelé, sběratelé - Prohlídkový okruh vedoucí sály druhého patra renesančního Adamova stavení, v nichž je shromážděno několik stovek exponátů představujících rod posledních majitelů jindřichohradeckého zámku hrabat Černínů. Mezi unikátní exponáty patří diplomatické dary tureckého sultána císařskému vyslanci Heřmanu Černínovi, včetně unikátního zdobeného stanu, obrazy slavných italských malířů, kterými byla na konci 17. století vybavena obrazárna v pražském Černínském paláci, či řada vyznamenání i uniforem, které patřily jednomu z posledních majitelů zámku Evženu Černínovi.
Výběrový okruh
Výběrový okruh představuje větší část stavebního vývoje hrado-zámeckého areálu Jindřichova Hradce. Návštěvníci projdou stavbami a interiéry pozdně gotickými až vrcholně renesančními. Prohlídka začíná ve staré černé kuchyni, navštíví reprezentativní pokoje stavitelů zámku a končí v unikátní manýristické stavbě, hudebním pavilonu Rondelu.
Prohlídka dostává svému názvu výběrem širší oblasti stavebního vývoje jindřichohradeckého zámku. Začíná totiž v pozdně gotické a dosud funkční Černé kuchyni, která byla postavena poblíž Černé věže na samém konci 15. století. Následně zavede návštěvníky do budovy Adamova stavení vystavené ve druhé polovině 16. století a obývané pány z Hradce od konce 80. let 16. století a později jejich následníky rodinou Slavatů a Černínů až do I. poloviny 20. století.
V Adamově stavení se návštěvníkům přestaví především mimořádně zachovalé reprezentativní prostory pána domu ze závěru 16. století, tzv. Zelené pokoje. Krom nábytkového vybavení a zařízení z přelomu 16. a 17. století jsou Zelené pokoje cenné svými původními nástěnnými malbami a dřevěnými kazetovými stropy. Využití a význam Zelených pokojů je také přiblížen množstvím portrétů představitelů mocného rodu pánů z Hradce a příslušníků hraběcí rodiny Slavatů, kteří vykonávali nejvyšší zemské úřady českého království a velmi ovlivnili hospodářský a kulturní vývoj celého regionu.
Prohlídka je zakončena v hudebním pavilonu Rondelu, unikátní stavbě s bohatou a tajemnou vnitřní výzdobou, který je právem považován za perlu manýrismu střední a severní Evropy. Rondel, ač jediný svého druhu, patří rovněž k nevelkému počtu dnes již jen částečně dochovaných staveb, užívaných k reprezentaci moci a kulturní vyspělosti šlechtického dvora, jejichž konstrukce umožňovala prezentovat tzv. Skrytou hudbu.
